Na tenhle článek jsem se těšila. Místo mě okouzlilo a já doufám, že Vám ho dokážu aspoň trochu přiblížit. :) Probudili jsme se do krásně slunného dne. V plánu byl Rob Roy track-asi hodinu jízdy z Wanaky . Cesta byla ze začátku úplně normální, ale po několika kilometrech jsme přijeli na prašnou cestu, kde jsme čas od času přejeli přes nějaký ten brod. Kvůli terénu jízda ubíhala pomalu, ale to vůbec nevadilo, protože my se kochali tou nejkrásnější krajinou. Kopečky, ovce a krávy, které ležely v cestě...to všechno nám dávalo pocit, že jsme opravdu na Zélandu. Když jsme přejeli poslední brod, brzy jsme dorazili k parkovišti, odkud začínal trek. To co se tam dělo jsem viděla poprvé v životě. V ohradě vedle bylo velké nákladní auto a na něm stáli asi tři muži. Nad nimi létaly dva vrtulníky z kterých visely těla srn (nevím jestli to byly přesně srny :D). Muži na voze je sundali z lana a vrtulník odletěl. Vypadalo to dost morbidně, ale nejspíš přiletěli prostě z lovu. Myslíme si, že je možná odchytli jen v ohradě, protože těch se srnami bylo cestou hodně. Pak už jsme se vydali na celodenní trek. A cesta byla hned ze začátku jako v pohádce. Šli jsme po pěšince kolem řeky, která měla neuvěřitelně světle modrou vodu a kolem byly zase ty úžasné zelené vrcholky. Připadali jsme si jako ve Středozemí. :) Když jsme přešli přes most na konci pěšiny, cesta začala stoupat. Šlo se dost do kopce kolem řeky a v lese, takže nám nebylo moc horko. Tenhle den počasí krásně vyšlo. Les nevypadal, ale jako obyčejný les. Byl to doslova prales! :D Stromy porostlé lišejníky a obří kapradiny. Jako by jsme se vrátili do pravěku. Takhle tady lesy vypadaly. A my se je snažili stále fotit, ale žádná fotografie nedokázala zachytit to, jak to doopravdy vypadalo a působilo. Na tomhle treku bylo super to, že když jsme ráno vyšli, tak jsme viděli jen pár lidí na parkovišti, pak u mostu jsme potkali skupinku Čechů, ale cestou už skoro nikoho. Můžete si přírodu kolem užívat jen sami. První zastávka byla u vyhlídky na vodopád. Kousek od ní byla krásná tůně, u které jsme museli udělat samozřejmě spousty fotek. Cesta už ale byla mnohem lepší a my jen šli a dívali se kolem. Každým krokem jsme měli lepší výhled na vodopád. Až jsme došli do jednoho místa, kde jsme zjistili, že není jeden, ale desítky. Byl to neuvěřitelný pohled. Krajina přecházela z lesů do ledovce. Prales vedle ledovce. Jako by dvě místa vzdálené od sebe tisíce kilometrů někdo vystřihl a slepil. A všude z té velké skály před námi stékaly malé pramínky vodopádů. Došli jsme až na konec treku a výhled byl stále neuvěřitelný. Dokonce jsme viděli spadnout i malou lavinu. Sedli jsme si do trávy a posvačili pro mě na jednom z nejúžasnějších míst. Tohle je místo, kam bych se vrátila. Nazpátek jsme už potkali mnohem více lidí, kteří se řítili proti nám. Po treku jsme si jen vyzvedli zavazadla z ubytování, kde jsme spali noc předtím a vydali se do Queenstownu. Konečně jsme se měli sejít s bráchou a jeho přítelkyní. Nemohla jsem se dočkat. Protože jsme přijeli dříve, šli jsme vyzvednout klíče od pokoje. Byl to styl ubytování , kde jste s více cizími lidmi na pokoji. My ale měli objednaný celý pokoj jen pro sebe. Jenže paní si nezměnila naši rezervaci a my měli spát každý v jiném pokoji. Po tak dlouhé době co jsme měli být konečně spolu, by jsme zase spolu nebyli. Takže jsme nakonec zrušili rezervaci a odjeli jinam, kde to bylo fajn a byli jsme všichni spolu. :)
0 Comments
|
Categories
All
Archives
April 2017
↓New video!↓ |