Na Mauricius jsem se těšila už několik měsíců před odletem. Nikdy předtím jsem v takové destinaci nebyla. Skoro denně jsem projížděla fotky na internetu a nemohla se dočkat až tam budu. A pak konečně přišel konec dubna a my odlétali z Prahy do Dubaje, kde jsme přestupovali. Já si oba lety (jeden 5 hodinový a druhý 6 hodinový) užila jak to jen šlo. Poprvé jsem u Emirates viděla PSP u každé obrazovky a zkoukla nespočet filmů. Jídlo v letadle bylo super. Nevím proč, ale vždycky mi chutná (pokud není ta suchá hnusná houska :D). V Dubaji jsme měli chvíli čas a tak jsme šli jak jinak než nakupovat a do Starbucks :-D Já si koupila parfém od Lancome, ze kterého se stal můj oblíbený. Na Mauricius jsme pak letěli velkým dvoupatrovým airbusem. Cestou byly velké turbulence a nikdo nemohl ani na záchod a přestali rozvážet i pití. Při přistávání bylo celkem zataženo a já byla z toho smutná. Jak jsme přistáli a vzali si kufry, šli jsme najít nějaký taxík, který nás zaveze do hotelu. Hned nás oblehla spousta taxikářů a my unavení z cesty, řekli zkrátka tomu jednomu co vypadal aspoň celkem výhodně. Cestou na hotel začalo dokonce dost pršet. Taxikář nám řekl, že projíždíme nejdeštivější oblastí ostrova, a že tam prší skoro každý den. To mě aspoň trochu potěšilo, protože jsem začínala být zoufalá, aby tam takhle nepršelo celý týden. Někdy se prý stane, že tam prší bez přestání i deset dní. Naštěstí u pobřeží, kde byl náš hotel opravdu nepršelo a svítilo i slunce. Taxikář byl nakonec přeci jen zloděj a vzal si od nás o 200 rupií více než bylo na začátku smluveno. Prý za kufry...(1 rupie není ani celá česká koruna). Náš hotel byl překrásný a obrovský :) Jmenoval se La Pirogue a byl na západním pobřeží ostrova u pláže Flic en Flac. Bydleli jsme v takových těch malých domečcích a všude byly palmy. Měl i bazén a několik restaurací a barů. Měl přístup k pláži, na kterou jsme z našeho příbytku došli skoro hned. :) Z pláže vedlo do moře menší molo, které bylo moc hezké. Vyjíždělo se z něj na aktivity na lodi nebo na něm byla jednou i svatba. My několikrát jeli šnorchlovat. Komplex byl opravdu krásný a my první dva dny strávili v něm. Jídlo v hotelu bylo božské. Já se na snídani neobešla bez kupy ovoce a bircher muesli. Po večeři jsme naopak vždycky jedli malé zákusky a šli se podívat na představení, které bylo každý večer. Některé byly fakt dost dobré. Celou dobu tam vystupovala ta stejná skupina se super zpěvačkou a tanečníky. Jeden večer tančili africké tance, jiný zase měli baletní představení v bazénu a nebo tančili typické tance z Mauricia. Jednou tančili při západu slunce na pláži u ohně. Pokaždé u toho měli jiné kostýmy, které byly pěkné a občas dost vtipné. :) Šnorchlování jsme měli zdarma v rámci ubytování. Mohli jsme si půjčit ploutve a jiné vybavení. Jeli jsme asi třikrát a bylo to fajn, akorát nás nikdy nevzali za korálový útes, protože byly moc velké vlny. Viděli jsme ale i tak hodně ryb (některé byly dost agresivní :-D) a korálů. Jednou taťka fotil takovou černou rybu, kterých tam byly stovky, když ta ryba na něj zaútočila. Nebo vždycky když jsme nad nimi plavali tak se na nás dívaly. Bylo to dost strašidelné a já jsem nad nimi vždycky proplouvala tak rychle, jak to jen šlo. :-D Na druhou stranu se daly dobře fotit. Po šnorchlování jsme si zašli do hotelového baru a dali si pina coladu v kokosové slupce :) Bylo to super, seděli jsme na pláži pod palmou a pili z toho kokosu (později i jedli :-D). Jedné z věcí, které jsme si tady hned všimla byly mraky. Vypadaly úplně jinak než doma. Jako kdyby to byly kulisy. I obloha byla jinak zbarvená a působila tak trochu uměle. Pro mě to vypadalo hezky a když jsem se už celý den z toho nic nedělání na pláži nudila, koukala jsem fascinovaně na ty mraky. :-D Ještě před odjezdem jsem četla na nějakém blogu, že když je tady svátek nebo i víkend tak všichni místní jedou na pláž stanovat a je tam nepořádek. Říkala jsem si, že tak hrozné to snad být nemůže. A tak jsem se šla jednoho pátečního večera proběhnout po pláži tak jako každý den. Sotva jsem opustila soukromou pláž hotelu, byly na pláži stovky místních lidí a stavěly stany nebo už hlasitě poslouchaly hudbu u ohně. Děti pobíhaly se psi po pláži a hráli si. Musím říct, že jsem se celkem bála (já skoro jediná běloška na pláži) nebýt tam ještě pár dalších běžců. Cestou zpátky se ke mně přidal nějaký místní psík, který mi nechtěl dát pokoj a pořád se mi snažil ukrást tenisky z rukou. Utekla jsem mu do vody, kam už se mu tedy moc nechtělo a tak si našel někoho jiného. Když jsem se z té zmatené pláže vracela už skoro za tmy, vzala jsem to těsně kolem budky od hlídky na začátku hotelové pláže. Myslela jsem si, že už tam nikdo není, když na mě najednou vyběhl a začal štěkat vlčák. Paní v uniformě sedící v budce se na mě zamračila a já odběhla už konečně až domů. Celkem mě překvapilo, že to tam hlídají opravdu asi 24 hodin denně. Zřejmě mají k tomu nějaký důvod, občas totiž něco říkali místním lidem, kteří vypadali dost podezřele a déle se zdržovali na hotelové pláži. Okolí hotelu bylo moc hezké a každý den byl jako v ráji. :) Ještě napíšu článek o výletech na Mauriciu, kde jsme viděli jak vlastně vypadá celý ostrov.
0 Comments
Do Paříže jsem se vydala na takový malý euroweekend na začátku záři 2014 s taťkou. Páni, až teď jsem si uvědomila jak dávno už to bylo. Pořád mi připadá, jako by to bylo nedávno. Na letišti bylo ten den plno vojáku a ochranky. Až tam mi došlo, že je 11.9. a já, která normálně s létáním nemám problémy, jsem celé dvě hodiny letu proseděla s nervózním pocitem. Po příletu nás čekala ještě dlouhá cesta vlakem na hotel. Naštěstí jsme ho pak docela rychle našli. Večer jsme se vydali projít do města. Od hotelu jsme jeli vždy metrem. Naše nejbližší stanice byla St-Georges. Stanice metra a jeho trasy v Paříži jsou dost přehledné a po jednom večeru jsme se dobře orientovali. Jediné co bych vytkla je to, že stanice jsou dost špinavé. Naše procházka byla nakonec dost dlouhá a mě bolely strašně moc nohy :) Stála ale určitě za to. Viděli jsme noční Eiffelovku, která byla překrásná. Taky jsme si dali večeři v místní restauraci, jídlo bylo výborné! Musím říct, že já vnitřnosti rozhodně nejím, ale nic tak dobrého jako salát s grilovanými kachními žaludky jsem nejedla (objednala jsem si ho omylem, neboť jídelní lístek byl jen ve francouzštině). :) To až druhý den jsem zkusila pravé francouzské macarons a šneky, kteří chutnali božsky. :) Paříž je pro mě jedno z nejkrásnějších měst, které jsem zatím navštívila. Celá atmosféra města se mi líbila. Lidé, kteří běhají v parku pod Eiffelovkou a nebo ti co jedou v metru do práce se sluchátky na uších. Všechno to působilo svým kouzlem a já si užívala procházky městem v začínajícím podzimu. Chodili jsme typickými francouzskými ulicemi a téměř na každém rohu jsme natrefili na krásnou malou kavárnu nebo cukrárnu. Jeden z nejkrásnějších zážitků byl večer u Baziliky Sacré-Cœur. Byla překrásně nasvícená. Na schodech kousek pod ní sedělo spoustu lidí a poslouchali zpěv místních hudebníků. Sedli jsme si k nim a od prodejců chodícími mezi námi si taťka koupil pivo. Muž vedle mě to všechno kreslil do svého bloku v tom slabém světle, které šlo od pouličních lamp a té překrásné stavby za námi. Pokud se vydáte do Paříže, určitě navštivte všechny ty známá místa. Louvre je jedno z nich a bez toho aby jste ho neviděli aspoň z venku by to nešlo. Pokud, ale nejste velcí nadšenci do umění jako já, jeho návštěvu si moc neužijete a ztratíte akorát čas. Mona Lisa, kterou sotva uvidíte přes ty davy turistů před ní a její (pro mě celkem překvapení) malé rozměry, za to nestojí. Kousek od Louvre jsme ale našli známý most se zámky všech velikostí a v nich vyryté vzkazy. Škoda, že se most bourtí pod tíhou železa, a proto na některých místech byly dřevěné desky. Určitě ale navštivte katedrálu Notre Dame a Vítězný oblouk, u kterého vás nejvíce nadchne provoz aut kolem. My jsme i na něj vyšli a podívali se na táhlou Champs-Elysées, po které mě neskutečně bolely nohy, než jsme ji přešli (vidět ale obchod Louise Vuittona bylo něco, stojí se do něj dokonce řada). Také jsme se samozřejmě vydali až na vrchol Eiffelovy věže. Nahoru jsme jeli výtahem a cesta nám trvala něco kolem hodiny a půl díky frontám. Výhled byl dechberoucí. Auta projíždějící městem, Vítězný oblouk, Champs-Elysées, atletický stadión, Martovo pole...vše působilo svým dojmem. Poslední den jsme chtěli jít nakupovat, ale jaksi nám nedošlo, že je neděle a všechny obchody jsou zavřené. Tak jsme si šli sednout na Martovo pole, kde jsme si naposledy užívali pohled na dominantu Paříže. Ahoj! :) Dlouho jsem uvažovala, jaký bude můj první příspěvek na blogu. Nakonec jsem se rozhodla, že začnu psát o mé cestě po USA v létě 2013, protože stále na ni ráda vzpomínám. Cestovala jsem po západním pobřeží (když nepočítám NY) zhruba měsíc se svou rodinou. Vezmu to tedy od východu a začnu New Yorkem :) Byla to naše první zastávka na cestě. Brzy ráno jsme vyletěli z Prahy do Londýna na letiště Heathrow, kde jsme přestupovali na letadlo do New Yorku. Už tady začalo naše dobrodružství. Jako první jsme z Prahy přiletěli se zpožděním a tudíž nestíhali návazné letadlo a nepomohla tomu ani dlouhá řada přes letištní kontrolu. Jakmile jsme se konečně přes ní dostali, nás vyslechl ne moc milý pán o důvodech našeho pobytu v Americe. Tady aspoň naši nervózní náladu oživil taťka, když jsme tomu nepříjemnému pánovi řekli, že neumí anglicky. Asi si myslel, že jsme si to vymysleli a tak ho hned vyzkoušel. Na otázku "How are you?" můj otec odpověděl bez jakéhokoli zaváhání "George". Když ten pán k tomu uviděl mamčin výraz a mě jak se držím za hlavu a v očích mám nevyřčenou větu: "To snad né.", tak mu asi přeci jen došlo, že nejsme žádní pašeráci ani nic podobného a že opravdu jedeme na dovolenou. :) Tím naše zážitky z Heathrow ale ještě nekončí. Po té co jsme ušli snad několik kilometrů letištní halou, si mamka uvědomila, že nemá mobil a hodinky. Bylo jasné, že je nechala v boxu při kontrole. Nemusím zmiňovat reakce mých rodičů choleriků :) Rozběhla jsem se tedy tou nekonečnou halou zpět, kolem nepříjemného pána, až ke kontrole. Naštěstí tam naše věci byly a my stihli i odlet letadla. :) Já létání zbožňuji a tak jsem si dlouhý let užívala. Největší šok byl, když jsem se koukla na čas na mobile a tam byla asi jedna hodina ráno a venku přitom zapadalo slunce. Tak dlouhý den :) Z letiště jsme se na hotel vydali klasickým newyorským žlutým taxíkem. Nestačila jsem se dívat z okének. Manhattan byl před námi se všemi těmi mrakodrapy. Druhý den začalo celodenní cestování po Manhattanu, jelikož jsme tady strávili jen jeden celý den. Posnídali jsme v malé kavárně u nově rostoucího One World Trade Center a poté zašli i k památníku. Po snídani, jsme se vydali najít nejbližší zastávku Hop on Hop off autobusu. Tu jsme našli celkem rychle a tak si koupili hned lístek a nastoupili. Objeli jsme celý okruh po Manhattanu a konečně viděli ty pohledy co jsem znala jen z obrázků. Při druhém kole jsme vystoupili na těch nejznámějších místech. :) Jako první na Rockefeller Center, u kterého stojí Top of the Rock, kde jsme se vydali výtahem až na vrchol. Rychlejším výtahem jsem nikdy předtím nejela. :) Výhled na New York byl úchvatný. Mrakodrap vedle mrakodrapu a dole žluté moře taxíků. Hned naproti jsme viděli známou Empire State Building, na kterou jsme nešli právě z tohoto důvodu-aby se nám naskytl pohled přímo na ni. Jeden z nejlepších zážitků bylo ale přeci jen známé Times Square. Skvělou atmosféru dělalo úplně všechno. Mrakodrapy, obří světelné bilboardy, provoz tisíce aut...Sedli jsme si na schody uprostřed toho hluku a jen se rozhlíželi kolem. :)
K večeru jsme vystoupili z autobusu u pobřeží a já ji konečně uviděla. Sochu Svobody. Byla malá, ale i tak to byl skvělý pocit vidět ji naživo. Procházeli jsme se kolem, když nás oslovil starší neznámý pán. Chtěl si jen na chvíli popovídat a já poznala, že na tom co se říká o Američanech, že jsou milí a komunikativní, je něco pravdy. Když zjistil, že jsme z České republiky, první o čem začal mluvit, bylo pivo. :) Nakonec jsme chtěli objet poslední okruh autobusem a vystoupit poblíž hotelu. Když autobus zastavil na Times Square s tím, že dále nejede a nám došlo, že se změnila trasa z denní na noční. Tak jsme si přesedli a vydali se na noční okruh, který vedl přes Brooklyn. Bylo to hezké zakončení dne a nejlepší pohledy na město. Jen škoda, že okruh opět končil na Times Square a my si na hotel museli vzít taxi (to typické žluté, takže mi to vůbec nevadilo). :) Nestihli jsme navštívit plno dalších míst v NY, ale i tak jsme za jeden den toho viděli dost. Brzo ráno jsme odjeli na letiště a vydali se na naši další zastávku-Las Vegas. |
Categories
All
Archives
April 2017
↓New video!↓ |