V neděli jsme celá naše skupina jeli na celodenní výlet. V plánu bylo navštívit několik městeček jako Portland, Weymouth a Lulworth Cove. Když jsme ráno vyjeli autobusem, asi po půl hodině začalo pršet a byla mlha. Takhle bylo celý den, což byla škoda, protože na vyhlídkách pak nebylo moc co k vidění a všem byla zima. V Portlandu byla dlouhá pláž, kterou jsme ale bohužel právě kvůli mlze neviděli celou. Cestou do Weymouthu jsme zastavili u pěkného majáku, kde byl hezký výhled na moře. Taky jsme zastavili na dlouhatánské pláži, která byla jen z kamínků, což bylo neuvěřitelné. Uprostřed byl kopec jen z těch kamínků. Musely jich tam být milióny, možná i více :D Chtěla jsem si vzít nějaký domů, ale byly zakázané odvážet, tak jsem to radši neriskovala. :D Ve Weymouthu jsme dostali volný čas ve městě. Jako studenti naši Cavendish School jsme měli slevu na fish and chips v jednom místním malém bistru. Weymouth tím byl proslavený. Dostali jsme obří kus ryby na ještě větší porci hranolek. Ryba byla celkem dobrá, ale nikomu nechutnalo, jak to bylo moc smažené a taky toho bylo opravdu moc. Naše poslední zastávka bylo jedno z nejkrásnějších míst za celé dva týdny. Tady jsem vážně litovala, že bylo tak špatné počasí a že jsem si vzala úplně nové světlé conversky, protože tolik bahna jsem už dlouho neviděla. Všude kolem nás bylo zeleno. Dlouhé louky se táhly až k útesům, za kterými bylo rozbouřené moře. Bylo to opravdu krásné. Ještě než jsme se vrátili, jsme zastavili v malé vesničce, kde bylo plno čarodějnických obchůdku. Všude byly křišťálové koule, kamínky, knihy, hůlky a plno dalších předmětů. Mělo to své kouzlo a my jsme měli pocit, jako by jsme byli úplně v jiném světě. Taky tam měli výbornou zmrzlinu. Když jsme se vrátili ke škole, tak jsme se šli ještě dívat na Let it go do našeho "kina". To bylo aspoň trochu odpočinkové po náročném dnu a dobře jsme se bavili, když někdo začal zpívat. :) Večer jsme doma padly úplně mrtvé do postele. Nezdá se to, ale ty dva týdny jsou dost náročné. Každý den jsme byli od rána až do večera pryč a k tomu jsme chodily dost pozdě spát. V pondělí se jelo znovu do Londýna! Dost jsem se těšila, ale byla jsem ten den už úplně moc unavená. Autobus nás vyhodil kousek od Harrods a my měli celý den volno. Španělská skupina šla sama a já se vydala do města s Melis a pár dalšími Němkami. Nechtělo se nám jít přes půl hodiny na Oxford Street a pak zase zpátky, tak jsme zůstaly jen v okolí místa srazu. Zašly jsme se kouknout do Harrods, když už jsme tam byly, ale bylo tam tolik lidí, že jsme brzo odešly. Poflakovaly jsme se ulicemi a našly super malý obchůdek s cookies. Musely jsme si je koupit a já si ji dala s arašídovým máslem a bílou čokoládou. Byla to ta nejlší cookie jakou jsem kdy měla. Když jsme se pak sešli u autobusu k odjezdu, tak jsem zjistila, že Bea za těch pár hodin utratila přes 100 liber. Nechápu, jak to tam ty holky dělají, že za jeden utratí tolik. :D Další den jsme šli ráno do školy, kde jsme měli 6 hodin. Nikomu se vůbec nechtělo, ale nějak jsme to přežili a odpoledne jeli do Winchesteru. Tohle město se mi opravdu líbilo. Hned po Londýnu a Lulworth Cove se mi městečko líbilo nejvíce. Vypadalo trochu staře a klidně, byly tam velké kamenné budovy a ulice, což bylo na něm právě to hezké. Kolem řeky byly lavičky a plno stromů a starých budov. Všechno to působilo svým dojmem. Odtuď jsme jeli ještě na bowling, který mi normálně celkem jde, ale tady jsem ho totálně projela :D Ve středu jsme měli sportovní aktivity. Sešli jsme se u školy ve sportovním a šli do parku. Mohli jsme hrát, co chceme a po hodině nás pustili do města. Měli jsme přijít až na vyučování. Po škole jsme jeli domů a večer pak do Edenu na párty. :) Bylo to zase super, jedna z nejlepších aktivit. Nebyla tam jen naše skupina, ale celá škola (tedy myslím, že celá. Rozhodně tam bylo úplně plno.) Takže jsme tam potkali nové lidi a bylo fajn je pak potkávat i ve škole. Čtvrtek už byl klidnější den. Šlo vidět, že se pobyt blíží ke konci. Němci odjížděli dopoledne domů po Farewell party. To bylo shrnutí našich dvou týdnů a vyhlášení různých cen jako například, kdo měl nejlepší styl nebo kdo by měl být poslán do vězení. :D Odpoledne jsme šli do města na poslední nákupy. Pátek, poslední den školních aktivit. Jeli jsme do New Forest, kde žijí koně a poníci. Šli jsme až k nim, ale pořád nás napomínali, že koušou. No, ale všichni jsme si je museli samozřejmě pohladit. Odpoledne jsme se vraceli domů a my s holkama jsme se dozvěděly, že je večer ve městě under 18 party. Byl to náš poslední večer a tak jsme tam fakt moc chtěly. Problém byl, že jsme se vraceli dost pozdě z New Forest a pak jsme museli zůstat ještě v Bournemouthhu a jet domů autobusem. To by jsme na té party byly tak maximálně jen dvě hodiny. Poprosily jsme, LP (byla to naše activity leader, která byla naprosto úžasná) jestli by jsme mohly jet domů hned po návratu ke škole. Ona se nám to snažila zařídit, ale škola s tím měla dost problém. Takže jak jsme přijeli, tak jsme čekaly úplně dlouho, až se to vyřídí ve škole. Nakonec jsme mohly odejít z aktivity dříve, ale to už bylo taky dost pozdě. Místním autobusem by jsme to nestihly, a tak jsme si vzaly všechny taxíka. Naštěstí nevyšel moc draze, když se to rozpočítalo. Doma jsme se rychle převlékly a čekaly na večeři. Nevím proč, ale Kate to ten den strašně trvalo a my měly na večeři asi jen 5min. Jedly jsme úplně rychle a pak běžely na bus. No a co se nestalo. Ujel nám. Melis k nám měla nastoupit cestou, tak jsme ji volaly, že tam nejsme, ale ať ona jede, že my to vyřešíme. Jediné řešení byl zase taxík. Jsem ráda, že jsem už zapomněla kolik peněz jsem ten den utratila jen za dopravu na party a zpátky. Party nakonec nebyla zas tak super a to jsme pro ni toho tolik vytrpěly. :D Každopádně to byl náš poslední večer. V autobuse jsme se loučily a já viděla Melis s Margaritou naposledy. Bylo to strašně smutné. S Beaou jsme si pak doma povídaly až do noci a ona v sobotu ráno odlétala. Tohle loučení bylo asi nejtěžší, protože jsme spolu byly nejčastěji. Bylo to pak zvláštní být v tom pokoji sama. Skoro všichni odletěli v sobotu, ale já měla let až v neděli. Sobota byla pro mě dost dlouhá, protože od té doby co odjela Bea jsem už neusla. Byla jsem doma a sbalila si věci. Odpoledne jsem se rozhodla jet tedy ještě jednou do města nakoupit. :D Steve se mě zeptal, jestli rozumím autobusům a já s úsměvem řekla, že už jo. To jsem se celkem mýlila, jak jsem později zjistila. Ve městě jsem obešla pár obchodů, naposledy si poseděla v tom krásném parku a zašla k molu. Byla jsem tam dost dlouho a domů se vracela už k večeru. Autobusy měly jezdit často, tak jsem měla vytipované asi dva, které měly jet kousek po sobě. Jak jsem tak přišla na zastávku, tak jsem se z nudy koukla na jízdní řád. Zamyslela jsem se, co vlastně znamenají všechny ty značky vedle časů odjezdu. Později mi došlo, že písmeno S je pro soboty a neděle a tím mi hned vypadla polovina autobusů. Ale pořád aspoň jeden, kterým jsem měla jet, měl taky S. Jenže když pak přijel, měl na sobě napsaný název vesnice před tou mojí. Zeptala jsem se, jestli jede tam kam potřebuju a on že ne. Potom už byla taktika jasná. Čekat tak dlouho, dokud nepřijede správný autobus. Naštěstí to nebylo zas tak dlouho a já se konečně dostala domů. V neděli jsme brzo ráno vyjeli na zastávku autobusu. Potkala jsem tam Poláky z moji skupiny. Když přijel autobus, začali jsme si do něj dávat věci. Marcin se jen tak zeptal, jestli jede na Heathrow a oni nám řekli, že ne. Rychle jsme ty kufry zase vytáhli a šli k autobusu, co stál kousek od nás. To už byl ten správný. :D Měli jsme dost velké zpoždění, ale já jsem to v klidu stihla. Paní co mě šla doprovodit k přepážce, byla nakonec zmatená víc než já a vůbec nepomohla. Na letišti jsem měla ještě nějaký ten čas a tak jsem utratila svoje poslední libry. Cesta domů už pak byla rychlá a mně se vůbec nechtělo. Byly to úžasné dva týdny se super lidmi.
0 Comments
První ráno jsme vstali a šli na snídani. Steve a Katie už nebyli doma. K snídani jsme měly cereálie s mlékem, které jsme potom měly celé dva týdny. Po snídani jsme vyrazily na zastávku, kde už čekali ostatní. Já se seznámila s Margaritou, nejlepší kamarádkou od Bey. Autobus přijel tak s 10 minutovým zpožděním, ale to nevadilo, aspoň jsme další dny mohly chodit pozdě. :D Když jsme přijeli ke škole, tak jsme se seskupili a vydali se do Bournemouthu. Na začátku jsem byla trochu zoufalá, že v naší skupině jsou tak ze sedmdesáti procent jen Španělé a Němci a všichni se bavili mezi sebou. Najednou k nám přišli dva kluci a ptali se, jestli je mezi námi někdo, kdo mluví jinak než španělsky a německy. :D Tak jsem byla úplně ráda, že nejsem jediná. Jeden z těch kluků byl Polák (Marcin) a druhý Čech. Během pobytu jsme se ale nakonec moc nebavili. Marcin uměl ale super triky s kartami a pořád říkal nějaké vtípky. Bournemouth bylo pěkné město. Uprostřed bylo náměstí, odkud vedly uličky s obchody. Hned vedle byl krásný park, kde lidé seděli na trávě a jedli zmrzlinu a povídali si. Jo a byla tam wifi :D Přes park jsme došli až k moři. Tam byla pláž a molo. Po mole jsme se ale neprošli, neboť po nás chtěli zaplatit libru. Jen za to aby jsme šli po mole. :D Tak jsme tam udělali pár fotek a šli zpátky ke škole. U školy jsme napsali test, který nás rozdělil do skupin, podle toho jak jsme uměli anglicky. Test byl dost lehký, takže jsem se dostala do úrovně C1, což rozhodně nejsem a pak podle toho byly i ty články v hodině. Zkuste se celý den bavit o Shakespearovi :D Nevím proč, ale náš učitel mě první tři dny úplně ignoroval. Na něco se všech ptal a šel po řadě. Jak se dostal ke mně, tak mě prostě přeskočil a zeptal se dalšího. -_- Řekla jsem si, že se mi to nejspíš zdá, ale pak mi i všichni ostatní ze třídy říkali, že si toho všimli. Jinak naše hodiny byly celé dva týdny celkem nudné. Většinou jsme probírali nějaký text a gramatiku nebo jsme dělali projekt ve skupinách (cestovní brožuru, menu v restauraci...). Ty projekty byly asi nejlepší. Jinak co jsem se bavila s lidmi z jiných skupin, tak je ty hodiny taky moc nebavily. Když to srovnám s Maltou, tak na Maltě bylo to vyučování lepší. Tento den jsme jeli ještě odpoledne na pláž, kde vůbec nic nebylo :D V autobuse to byla ale vždycky úplně legrace. Španělé pořád něco zpívali. Později si pak ale zbytek autobusu dost stěžoval. :D V úterý jsme jeli na celodenní výlet do Londýna. Ten den byla dost velká doprava, tak jsme tam přijeli pozdě. Už v autobuse nám průvodkyně něco řekla a jak jsme vystoupili na Trafalgar Square, měli jsme volný čas ve městě. Šla jsem se projít kolem památek se španělskou skupinou a jejich učitelem. Londýn bude vždycky krásné město :) Ve středu jsme začali hodinami ve škole a odpoledne jeli do Christchurch na speedboat ride. Byla to jízda po moři rychločlunem. Všichni jsme byli úplně mokří :D Tady jsem se setkala s Melis, která byla z Turecka. Od té doby jsme se spolu dost bavily, byla super. Večer jsme byli v Eden Night Club na party. To bylo super. Pouštěli tam takovou tu mlhu a hudba byla taky dobrá. I když byla party dost kontrolovaná, tak jsme si to užili a pak se těšili celý týden, až bude zase středa. Čtvrtek začal úplně stejně jako středa ve škole. Odpoledne jsme jeli do Poole. Naše odpolední návštěvy měst vypadaly dost podobně. Přijeli jsme, prošli jsme si městečko s průvodcem a pak jsme měli volný čas. Ve volném čase byl bod číslo jedna najít McDonald's a potom jít nakupovat. :D I když to vypadá nudně, tyhle výlety byly fajn. Některé města byly i dost hezké. V pátek jsme ráno zase nějak přežili školu a odpoledne jeli do Portsmouthu. Tady to bylo hezké a myslím, že byl i nejteplejší den vůbec. Z Portsmouthu jsme jeli na Laserquest. To bylo úplně boží a uteklo to strašně rychle. :) V sobotu měli už někteří z domu předplacené Stonehenge a nebo si dokoupili Themepark, který byl dost drahý. Já si tedy udělala volný den a domluvily jsme se s Melis, že pojedeme do města na nákupy. Jely jsme městskou dopravou, což bylo celkem složité domluvit se, kterým autobusem pojedeme. Nakonec jsme to ale zvládly a jely stejným. :D V Bournemouthu jsme šly nejdřív do Primarku, kde jsme strávily asi 2 hodiny, pak na kafe a do turecké restaurace, kterou jsme objevily cestou. Tam jsme si daly baklavu a čaj. Melis mi řekla všechno o jejich jídle a o tom jak doma mají velké rodinné obědy a o pořadí chodů. Mít takhle velký rodinný oběd, je na celý den. :D Ze začátku týdne jsem se bála, že budu celý tenhle den doma sama a nakonec byl jeden z nejlepších. :) V červenci jsem se vydala na dvoutýdenní jazykový kurz do Anglie. Jela jsem s agenturou INTACT, se kterou jsem byla na kurzu už podruhé a vždycky všechno skvěle klaplo. :) Poprvé jsem s nimi jela minulý rok na Maltu, kde jsem byla i se svými přáteli. Tento rok jsem se vydala už ale úplně sama. Ačkoli jsem se na začátku bála, že tam budu celé dva týdny sama, tak to nakonec byly úžasné dva týdny, na které určitě nezapomenu. :) Odlétala jsem z Prahy v neděli ráno. Do Prahy jsem přijela už v sobotu večer a zůstala u bráchy na koleji. V neděli jsme pak brzo ráno vyjeli na letiště. Byla jsem nervózní, protože jsem nikdy předtím asi sama neletěla a bála jsem se, jaká bude moje hostfamily. Na letišti jsem si hned odbavila kufry, dali jsme si cappuccino ve Starbucks (pokaždé když letím z Prahy tak si tam něco dám, je to už taková tradice :D ) a pak jsem se rozloučila s bráchou a přešla přes kontrolu pasů. Protože jsem neměla co dělat, tak jsem šla rovnou ke svému gateu a čekala, až budeme moct nastoupit do letadla. Let byl v klidu. Seděla jsem u okýnka vedle staršího páru, který byl z Austrálie. Podle toho co se bavili, procestovali během posledních týdnů několik států Evropy a Anglie byla pro ně zřejmě poslední zastávka. Co mě trochu mrzelo, bylo, že jsem si s nimi moc nepovyprávěla, protože jediné na co jsem dokázala myslet asi posledních 45 minut letu bylo, co budu dělat po přistání. :D Nakonec jsme tedy přistáli a já šla v davu lidí z letadla hledat výdej kufrů. Už v Praze jsem si všimla, že v letadle letí plno dalších děcek a tak jsem doufala, že možná někdo jede na stejný kurz jako já. (Později se ukázalo, že ne :D) Klasicky jsem ale musela samozřejmě hned na záchod a tak jsem pak většinu těch lidí ztratila z dohledu. Naštěstí jsem to ale našla a s kufrem jsem se vydala ke kontrole. Tam to šlo dost rychle, protože jsem se mohla postavit do řady s pasy z EU. Jediné co po mě chtěli byl pas a papír, že můžu cestovat sama a pak se mě ještě zeptali jestli na mě někdo čeká. Tak jsem to odkývala a konečně jsem mířila do haly. Tam na mě čekala zástupkyně školy s papírem, na kterém bylo logo té školy. V tu chvíli jsem byla celkem ráda, že jsem si ho pamatovala, jinak nevím, jak bych ji poznala. :D Ona mě přivítala v Anglii a pak mi řekla, že musíme čekat ještě na další dva, tak ať si dělám co chci, ale ať ji řeknu, když někam budu chtít jít. Já unavená z letu a úplně zmatená jsem stála na místě a nevěděla v tu chvíli co dělat a tak mi tedy ukázala na skupinku dalších 3 děcek sedících vedle, že oni patří k nám. Tak jsem byla ráda, že tu nejsem sama a šla jsem si k nim sednout. Byli to Němci a už se všichni znali. Trochu jsem se s nimi bavila, ale oni pak většinou mluvili mezi sebou německy. Asi po hodině čekání přiletěli zbylí dva. Jeden Rakušan a druhý myslím Švýcar. Nevím jak to měli, ale už se spolu bavili. Buď se nějak znali z dřívějška a nebo se potkali v letadle. Každopádně já byla zase jediná, kdo německy skoro vůbec neuměl. -_- Nepomohlo tomu ani to, že jsme se v jiné hale setkali s další velkou skupinou lidí a jejich vedoucími a asi půlka byli jenom Němci. Po nějakém tom dalším čekání nás vzali a šli jsme k autobusu. Byla jsem tam jediná Češka a všichni se bavili německy nebo španělsky. Začínala jsem být trochu zoufalá, že tam opravdu budu ty dva týdny sama. V autobuse jsem si sedla tedy k jedné holce, která tam byla taky sama. Vypadala celkem dost nesympaticky (jak jsem se s ní bavila tak taková i trochu byla), ale nechtěla jsem zůstat sama. V autobuse jsme si ale stejně pak daly obě sluchátka a usnuly. Myslela jsem, že pojedeme jenom chvíli, ale jeli jsme možná něco kolem tří hodin. Jak jsme se už blížili k Bournemouthu, tak jsme vysadili tu skupinku Němců z letiště v jiné škole. Takže nakonec pak nechodili ani na stejnou školu. Po dlouhém cestování jsme konečně dojeli k naší škole Cavendish School of English. Venku to vypadalo moc hezky. Bylo tam malé nádvoří se stoly a pak taková část zvaná Little London, kde byl taxík, červená telefonní budka a autobus. Z autobusu jsme šli dovnitř a sedli si do místnosti plné židlí. Tam nás přivítali a řekli nějaké instrukce o ubytovaní, škole a o tom co se mělo dít. Pak jsme měli jít ven, kde už na nás čekaly rodiny. Nikdo v ní nebyl sám. Buď zavolali rovnou dva lidi a nebo jen jednoho a druhý už byl v rodině od ráda. Byla jsem dost nervózní a netrpělivě čekala, až mě zavolají. Konečně jsem se dočkala. Paní zavolala moje jméno, já přišla a ona mi ukázala moji hostfamily. Všimla jsem si jich už předtím. Byl to snad nejmladší pár, co tam byl a vypadali dost sympaticky. Myslím, že se vzali teprve nedávno. Pozdravili jsme se a vydali se k autu. Zavolali jen moje jméno, to znamenalo, že už tam někdo u nich byl. Až po chvíli jsem si všimla, že jde celou dobu s námi nějaká další holka :D Zjistila jsem, že je to moje spolubydlící a představily jsme se. Autem jsme jeli tak 20min. a moc se toho nedělo. Sem tam se mě na něco zeptali, ale většinou se bavili jen mezi sebou. Musím říct, že za celé ty dva týdny jsem prakticky rozuměla všem až na Stevea a Katie (moje hostfamily). Nevím odkud byli, ale všechny slova polykali. S Beou (moje spolubydlící) jsme vždycky potají na sebe hodily pohled typu: co to říkají? :D Když jsme přijeli domů, Steve mi vytáhl můj 25kg kufr z kufru auta, což byl celkem trapas. Nakonec jsem ani tolik věcí nenosila, protože maximální teplota byla tak 20 stupňů.
Dům byl malý, ale pěkně zařízený. Měli tam čisto a útulno. Náš pokoj byl úplně hezký. Byla v něm tapeta s delfíny, dvě postele, skříň a jedna skříňka se šuplíky. Jediné mínus na tom pokoji bylo, že jsme si opravdu nemohli nikde uložit věci ani pověsit bundu. Jinak jsme měli asi fakt štěstí, protože nějaké děcka měly prý dost špíny v domech od jejich hostfamily. My za celou dobu neměli s naší rodinou nějak velký problém až na to, že nám párkrát zapomněli dát večeři :D Se svačinou se taky nějak nepřekonali, to je pravda. Každý den to stejné - sendvič, muffin, jablko a malý balíček brambůrků. Mě to nijak extra nevadilo, protože jsem to už po minulém roce na Maltě čekala, ale Bea z toho neměla radost a stěžovala si jejímu učiteli. Pravda, že od té doby bylo více jídla :D Když jsme tedy přijeli, tak mi Katie ukázala dům a hned se Stevem odjeli na nějakou oslavu. To bylo trochu divné, protože já přijela a vůbec nevěděla co dělat a oni odjeli. Tak jsem si trochu jakože vybalila a pak se trochu víc seznámila se svou spolubydlící. Jmenovala se Bea a byla ze Španělska. Bea tam byla se španělskou skupinou, ale každý byl v jiné rodině. Později jsem se asi nejvíce bavila právě s touhle skupinou. Bea byla strašně fajn a dost jsme si rozuměly. Byla ale taková ta typická Španělka úplně vším. :D Jak jsme si řekly o sobě všechny podstatné věci, tak jsme se rozhodly, že půjdeme spát. Spali jsme asi tři hodiny a pak přišla Katie se Stevem. Poprosily jsme je, jestli nám ukážou autobusovou zastávku, ze které jsme měly každé ráno odjíždět. Naštěstí nebyla moc daleko, tak nám pak ráno stačilo vyjít jen pár minut před odjezdem a stejně jsme tam pak vždycky ještě čekaly. Večer nám udělali večeři a my šly celkem brzo spát. Ráno jsme vstávaly v 6:30, což bylo na prázdniny hrozné :D |
Categories
All
Archives
April 2017
↓New video!↓ |