Nechtěli jsme celou dovolenou strávit jen na pláži a tak jsme se vydali procestovat ostrov. Na dva dny jsme si zaplatili taxíka, který nás zavezl na nejznámější místa. Kontakt na taxikáře nám dala známá s tím, že je opravdu dobrý a ne moc drahý (80 euro na den). Naštěstí měl dva dny volno a tak jsme ho třetí den čekali na recepci hotelu. Byl opravdu ochotný a věnoval se nám skoro celý poslední den, i když ho večer čekala cesta do Indie. Lidé na Mauriciu se tak celkově spíše počítají k Indii než k Africe, ke které ve skutečnosti patří. Jmenoval se Sanny a cestou nám toho opravdu hodně řekl a ukázal. Hned první den jsme se vydali do Chamarel vidět vodopády. Sunny nám zastavil na kraji silnice a ukázal ovoce, které jsem nikdy předtím neviděla. Jmenovalo se guava a všem nám chutnalo. Lidé ho tam sbírali ve velkém a u toho stáli na střeše aut zastavených téměř v příkopě. Sunny nám taky ukázal rostlinu, jejíž jméno jsem už zapomněla. Když se ale do ní udělá díra, tak z ní začne téct pitná voda. Vždycky jsem to viděla jen ve filmech a nenapadlo mě, že té vody vyteče tak moc. Vodopády padaly několik desítek metrů do rokle a všechno kolem nich se zelenalo. Bylo to hezké hlavně z vyšší vyhlídky, ale byli jsme dost daleko a to dělá z této zastávky jen několikaminutovou. Dále jsme se od vodopádů vydali dost rozbitou cestou k Seven Coloured Earths. Kolem silnice byly farmy, kde pěstovali malé ananasy. Dozvěděli jsme se, že když se uřeže jeho vrch a zasadí, tak znovu vyroste. Barevná země nás moc nenadchla a tak jsme se hned vydali do proslulé výrobny čaje. Na Mauriciu jsou velké čajové plantáže. Jeli jsme přes národní park Black River Georges, kde jsme zastavili u další vyhlídky. Řeka jím protékající, nejde vidět přes husté koruny stromů. Ostrov zase ukázal svou zelenou krásu. Po téhle menší zastávce nás Sunny zavezl do místní indické restaurace. Bylo to úžasné. Jídlo jsme dostali na velkém banánovém listu, na který nám dali rýži, maso, omáčky a plno dalšího jídla. Jedli jsme rukama a jídlo nabírali chlebem. Po tomhle chodu jsme dostali ještě tapioca puding, který byl z malých "perliček". Chutnal hodně zvláštně, nevím k čemu bych to přirovnala, ale bylo to celkem dobré. Po naši zastávce na oběd jsme už konečně dojeli k čajovým plantážím. Nejdříve jsme se šli podívat na film o čaji, a pak nás vzali do výrobny. Bylo to moc zajímavé. Dozvěděli jsme se, co se s čajem děje od jeho sesbíraní až po to, kdy ho zabalí do krabičky. Nebo že chuť čaje závisí na tom, jak hodně ho nadrtí. Po téhle prohlídce jsme jeli k velkému krásnému domu, který byl u plantáží a před ním bylo jezero. Vypadalo to krásně. Byl tam klid a my jsme dostali ochutnávku čaje, který jsme si potom i koupili. Prodávali více příchutí, nejznámější byl černý s kokosem. Po ochutnání čajů, jsme se vydali ochutnávat rum. K rumárně jsme dojeli už večer, a tak jsme si hned koupili lístky a vydali se podívat do areálu. Procházelo se zahradami až jsme zase došli k domu, kde se rum vyráběl. Byl tam pán, který nám řekl něco o rumu a jeho výrobě. Řekli jsme mu, že jsme z Česka a on se zasmál a řekl nám, že stroje k výrobě jsou přivezeny z Česka. To mi přišlo dost zajímavé, že takové stroje přivezou na malý ostrov v Africe odněkud z Evropy. Rum jsme taky ochutnali a cestou zpět k autu si v zahradách koupili i vanilku, kterou tam pěstovali. Pak nás čekala už cesta na hotel. Ještě před příjezdem jsme zastavili úplně na severu ostrova podívat se na moře. Byla to jedna z nejkrásnějších vyhlídek. Moře se táhlo daleko před námi a vlny narážely do útesů. Sunny tam prý viděl velryby i žraloka a minulý rok na pláži dokonce nějaká želva nakladla vajíčka. Druhý den jsme jeli hned ráno do hlavního města Port Louis. Sunny nás vyhodil kousek od tržnice, na kterou jsme se zašli podívat. Ve velké dlouhé budově byly vedle sebe naskládány kupy ovoce. Každý obchodník něco vykřikoval a proti nám se hrnuly davy lidí. Koupili jsme si dragon fruit, které jsem nikdy předtím neměla a už jsem ho dlouho chtěla vyzkoušet. Zkusili jsme ho druhý den na pokoji a bylo fakt dobré. Je mi líto, že ho u nás moc neseženeme. Vedle trhu s ovocem byla rybárna. Všechny ryby a maso už byly vyprodány a nehorázně to tam páchlo. :D Než přijel Sunny prošli jsme se po delší promenádě vedoucí k nákupnímu centru a dali si koktejl. Z Port Louis jsme jeli do botanické zahrady. Náš průvodce byl neuvěřitelně vtipný. Říkal nám o nejrůznějších rostlinách a plodech, a taky nám ukázal obrovské netopýry spící zavěšení na stromech. Nikdy jsem tak velké netopýry neviděla. Občas kolem nás v noci létali, když jsme se vraceli z večeře, ale vidět je přes den byl zážitek. V zahradě chovali i obří želvy, které byly zavřené v ohradě. Dále jsme cestou zastavovali na nejrůznějších místech. Byli jsme u posvátného jezera Grand Bassin, kde stojí hinduistický chrám a kousek od něj obrovská socha boha Šivy. Pro hinduisty je toto místo velmi důležité a během svátků se k němu vydá přes statisíce lidí. Zastavili jsme taky u pěkného kostelíku s červenou střechou, který stál hned u pobřeží. Ten den jsme se rozloučili se Sunnym, když pro nás přijel jeho bratr, protože Sunny spěchal na letiště. Další den jsme jeli na celodenní výlet katamaránem, který jsme si koupili v hotelu. Od něj nás vzal taxík, který byl v rámci výletu. Cestou nastoupilo ještě pár dalších lidí z jiných rezortů. Zavezli nás až k pobřeží, odkud katamarány vyjíždějí. Po chvíli nám ukázali, který je náš a my nastoupili. Mohli jsme si sednout na příď, kde měli naskládané velké žíněnky na sezení a úplně vepředu se sedělo v síti, která byla už nad vodou. Obsluha byla úplně super. Nosili nám pořád pití a byli příjemní. Jako první jsme zastavili na místě, kde se vyskytují delfíni. Bylo tam už plno dalších lodí. Většinou to byly lodě od výletů, kde můžete s delfíny dokonce i plavat. Nad tímto výletem jsme taky uvažovali, ale po přečtení několika záporných recenzí, jsme nakonec zvolili katamarán. Teď jsem za to ráda, protože výlet byl opravdu hezký a jak jsem viděla, jak ty delfíny honí na lodích, tak to nebylo ani nijak hezké. Ano, i my tam chvíli zůstali a viděli jedno hejno, kde byli i malí delfíni. Poté jsme jeli kolem pobřeží klidnou (a dost pomalou :D) jízdou. Tady stačí jen říct, že nebyl dobrý nápad celý den ležet na slunci. Spálené břicho, záda a ruce za to nestojí. :D A tak jsme po nějaké té delší chvíli zastavili u rifu, kde jsme šli šnorchlovat. Tady to bylo úplně jiné než u hotelu. Dostali jsme se mnohem blíže k rifu a hlavně jsme byli z opačné strany. Všude byly barevné ryby a některé dost velké. Hloubka byla taky o poznání vetší. Bylo to krásné a nám se s mamkou stala i dost vtipná situace. Asi po půl hodině jsem se vynořila a hledala naší loď, když jsem si všimla, že jsme tam nebyli sami a vedle té naší stojí další dva stejné katamarány. Jenže já zapomněla, kde přesně jsme zastavili a jak vypadají lidé, kteří tam byli s námi. V tu chvíli ke mně připlavala mamka a zeptala se mě, která loď je ta naše, že ji nepozná. Naštěstí jsme se nakonec trefili na tu správnou. Po šnorchlování jsme nabrali síly výborným jídlem. Ugrilovali nám špízy z ryb a krevet a jiné mořské pochoutky. Jídlo bylo výborné. Ke konci dne nás rychločlunem zavezli na pláž, kde bylo plno malých obchůdku. Většinou se šperky z mušlí, kterých bylo v moři plno. Byli jsme tam asi necelou hodinu a pak jsme se vrátili zpět na katamarán. Párkrát jsme si skočili z přídě a pak se už vydali zpátky, kde po příjezdu na nás čekal taxík. Na hotel jsme se vrátili k večeru unavení, ale výlet stál za to. :)
Po těchto dnech jsme byli už jen na pláži hotelu a jezdili šnorchlovat. Mauricius je překrásné místo v Indickém oceánu. Pláže, křišťálová voda, místa a krajina, to všechno je tam úžasné.
0 Comments
Na Mauricius jsem se těšila už několik měsíců před odletem. Nikdy předtím jsem v takové destinaci nebyla. Skoro denně jsem projížděla fotky na internetu a nemohla se dočkat až tam budu. A pak konečně přišel konec dubna a my odlétali z Prahy do Dubaje, kde jsme přestupovali. Já si oba lety (jeden 5 hodinový a druhý 6 hodinový) užila jak to jen šlo. Poprvé jsem u Emirates viděla PSP u každé obrazovky a zkoukla nespočet filmů. Jídlo v letadle bylo super. Nevím proč, ale vždycky mi chutná (pokud není ta suchá hnusná houska :D). V Dubaji jsme měli chvíli čas a tak jsme šli jak jinak než nakupovat a do Starbucks :-D Já si koupila parfém od Lancome, ze kterého se stal můj oblíbený. Na Mauricius jsme pak letěli velkým dvoupatrovým airbusem. Cestou byly velké turbulence a nikdo nemohl ani na záchod a přestali rozvážet i pití. Při přistávání bylo celkem zataženo a já byla z toho smutná. Jak jsme přistáli a vzali si kufry, šli jsme najít nějaký taxík, který nás zaveze do hotelu. Hned nás oblehla spousta taxikářů a my unavení z cesty, řekli zkrátka tomu jednomu co vypadal aspoň celkem výhodně. Cestou na hotel začalo dokonce dost pršet. Taxikář nám řekl, že projíždíme nejdeštivější oblastí ostrova, a že tam prší skoro každý den. To mě aspoň trochu potěšilo, protože jsem začínala být zoufalá, aby tam takhle nepršelo celý týden. Někdy se prý stane, že tam prší bez přestání i deset dní. Naštěstí u pobřeží, kde byl náš hotel opravdu nepršelo a svítilo i slunce. Taxikář byl nakonec přeci jen zloděj a vzal si od nás o 200 rupií více než bylo na začátku smluveno. Prý za kufry...(1 rupie není ani celá česká koruna). Náš hotel byl překrásný a obrovský :) Jmenoval se La Pirogue a byl na západním pobřeží ostrova u pláže Flic en Flac. Bydleli jsme v takových těch malých domečcích a všude byly palmy. Měl i bazén a několik restaurací a barů. Měl přístup k pláži, na kterou jsme z našeho příbytku došli skoro hned. :) Z pláže vedlo do moře menší molo, které bylo moc hezké. Vyjíždělo se z něj na aktivity na lodi nebo na něm byla jednou i svatba. My několikrát jeli šnorchlovat. Komplex byl opravdu krásný a my první dva dny strávili v něm. Jídlo v hotelu bylo božské. Já se na snídani neobešla bez kupy ovoce a bircher muesli. Po večeři jsme naopak vždycky jedli malé zákusky a šli se podívat na představení, které bylo každý večer. Některé byly fakt dost dobré. Celou dobu tam vystupovala ta stejná skupina se super zpěvačkou a tanečníky. Jeden večer tančili africké tance, jiný zase měli baletní představení v bazénu a nebo tančili typické tance z Mauricia. Jednou tančili při západu slunce na pláži u ohně. Pokaždé u toho měli jiné kostýmy, které byly pěkné a občas dost vtipné. :) Šnorchlování jsme měli zdarma v rámci ubytování. Mohli jsme si půjčit ploutve a jiné vybavení. Jeli jsme asi třikrát a bylo to fajn, akorát nás nikdy nevzali za korálový útes, protože byly moc velké vlny. Viděli jsme ale i tak hodně ryb (některé byly dost agresivní :-D) a korálů. Jednou taťka fotil takovou černou rybu, kterých tam byly stovky, když ta ryba na něj zaútočila. Nebo vždycky když jsme nad nimi plavali tak se na nás dívaly. Bylo to dost strašidelné a já jsem nad nimi vždycky proplouvala tak rychle, jak to jen šlo. :-D Na druhou stranu se daly dobře fotit. Po šnorchlování jsme si zašli do hotelového baru a dali si pina coladu v kokosové slupce :) Bylo to super, seděli jsme na pláži pod palmou a pili z toho kokosu (později i jedli :-D). Jedné z věcí, které jsme si tady hned všimla byly mraky. Vypadaly úplně jinak než doma. Jako kdyby to byly kulisy. I obloha byla jinak zbarvená a působila tak trochu uměle. Pro mě to vypadalo hezky a když jsem se už celý den z toho nic nedělání na pláži nudila, koukala jsem fascinovaně na ty mraky. :-D Ještě před odjezdem jsem četla na nějakém blogu, že když je tady svátek nebo i víkend tak všichni místní jedou na pláž stanovat a je tam nepořádek. Říkala jsem si, že tak hrozné to snad být nemůže. A tak jsem se šla jednoho pátečního večera proběhnout po pláži tak jako každý den. Sotva jsem opustila soukromou pláž hotelu, byly na pláži stovky místních lidí a stavěly stany nebo už hlasitě poslouchaly hudbu u ohně. Děti pobíhaly se psi po pláži a hráli si. Musím říct, že jsem se celkem bála (já skoro jediná běloška na pláži) nebýt tam ještě pár dalších běžců. Cestou zpátky se ke mně přidal nějaký místní psík, který mi nechtěl dát pokoj a pořád se mi snažil ukrást tenisky z rukou. Utekla jsem mu do vody, kam už se mu tedy moc nechtělo a tak si našel někoho jiného. Když jsem se z té zmatené pláže vracela už skoro za tmy, vzala jsem to těsně kolem budky od hlídky na začátku hotelové pláže. Myslela jsem si, že už tam nikdo není, když na mě najednou vyběhl a začal štěkat vlčák. Paní v uniformě sedící v budce se na mě zamračila a já odběhla už konečně až domů. Celkem mě překvapilo, že to tam hlídají opravdu asi 24 hodin denně. Zřejmě mají k tomu nějaký důvod, občas totiž něco říkali místním lidem, kteří vypadali dost podezřele a déle se zdržovali na hotelové pláži. Okolí hotelu bylo moc hezké a každý den byl jako v ráji. :) Ještě napíšu článek o výletech na Mauriciu, kde jsme viděli jak vlastně vypadá celý ostrov. |
Categories
All
Archives
April 2017
↓New video!↓ |