Procházím se čistými ulicemi Větrného města. Kolem mě prochází stovky lidí. Zastavuji na každém přechodu a čekám na rušnou dopravu až se přežene kolem. Mám vítr ve vlasech, obklopuje mě hluk velkoměsta, restaurace a roztomilé kavárny na každém rohu. Chicago jsem si zamilovala a jsem si zcela jistá, že vy také. Tady je pár aktivit, které jsme stihli během naší třídenní návštěvy. V sobotu brzy ráno mě vyzvedla Ida s jejím host taťkou a jeli jsme na vlakové nádraží ve Flintu. Tam jsme se sešli s dalšími 8 exchange studenty a 2 koordinátory. Cesta vlakem trvala kolem 5 hodin. Chicago se nachází v jiném časovém pásmu než Michigan, takže jsme ztratili jen 4 hodiny. Po příjezdu jsme se ubytovali v Palmer House Hilton. Hotel byl opravdu moc hezký a v centru. Měli jsme to kousek jak od nádraží tak také od Millennium parku. V pokoji nás bylo 5 holek – jedna z Dánska a Norska, 2 z Číny a já z Česka. Po ubytování jsme si zašli na rychlý oběd a vydali se na bus tour po Chicagu. To nebyl zrovna nejlepší začátek. Byl to normální zájezdový autobus s tmavými okénky. Po nástupu jsme měli zhruba 40 minut zpoždění. Vydali jsme se na to, abychom se mohli podívat, kde se co nachází. Jenže skoro všichni usnuli a nikdo neposlouchal nudného řidiče. Zastavil jen jednou, a to doslova uprostřed ničeho. Takže bus tour nedoporučuji! Je to ztráta času. Naštěstí zbytek dne se povedl skvěle. Šli jsme na Navy Pier, které je na pobřeží Lake Michigan. Nachází se tam velké kolo, ve kterém se můžete svézt. My jsme ho navštívili až k večeru. Je z něj pěkný výhled na město s mrakodrapy. Jedna jízda trvá kolem 10 minut a celkem uděláte tři celé otočky. Doporučuji podvečerní jízdu, kdy už začínají svítit světla v mrakodrapech a zároveň není ještě tma. Z Navy Pier jsme také jeli na plavbu lodí, ze které jsme měli výhled na celé město a pobřeží jezera. Po příjezdu jsme šli na pizzu do známé restaurace Giordano's. Byla to asi nejlepší pizza, kterou jsem kdy měla! Chicago je známe svou deep dish pizza a já se už nedivím proč. Měli jsme rezervaci, takže jsme vůbec nečekali. Pokud se tam ale někdo vydá bez rezervace, tak přeji hodně štěstí! Je to opravdu neustále plné. Jídla jsme si celkem dost užívali celou dobu, a tak jsme museli také vyzkoušet vyhlášený popcorn. Ten také určitě doporučuji. Můžete si dát polovinu karamelového a polovinu sýrového. Chutná rozhodně lépe než nějaký popcorn z poutě. První den jsme zakončili návštěvou mrakodrapu Chicago 360. Z Navy Pier jsme se k němu vydali limuzínou! Byla to moje první jízda limuzínou v životě, takže jsem byla happy jak dva grepy. 😃 Noční výhled z Chicago 360 byl jeden z nejkrásnějších výhledu na město, který jsem kdy viděla! Opravdu to stálo za to a bylo to krásné. Mám ráda noční město, když můžu vidět všude okolo oranžovou září světel. V mrakodrapu je dokonce takzvaný tilt, kdy s vámi vyklopí celou skleněnou stěnu nad město. Bylo to fajn, ale zase takový výhled to nebyl. Dobrý pocit pro mě byl, že jsme se nakláněli z mrakodrapu stovky metrů vysoko. K hotelu jsme se vydali opět limuzínou a tentokrát ještě větší a lepší než poprvé! Byla to strašná sranda a naše skupina byla suprovní. Naše koordinátorka Andrea je opravdu milá a dobře se s ní povídá. Druhý den ráno jsme posnídali ve Starbucksu, který jsme měli v hotelu. Po snídani jsme se vydali na nejlepší aktivitu jak v Chicagu, tak dokonce možná i za celý můj pobyt v Americe! Bylo to segway tour po městě. Musím říct, že jsem se vždycky takovýmto tour smála a dost to nechápala, ale okamžitě jsem změnila názor. Byla to ta nejlepší zábava a zároveň skvělý způsob, jak si prohlédnou město. Takový skvělý zážitek to byl také díky naším průvodcům, což byli dva fajn vtipní kluci. Dokonce jsme zastavili na mnoho místech a oni nám o nich řekli plno zajímavých informací. Tímto doporučuji City Segway Tours Chicago! Úplně na začátku nám dali pár rad, jak ovládat segway a potom jsme si to cvičně vyzkoušeli v parku. Myslela jsem si, že to bude mnohem těžší, ale hned po pěti minutách jsem se na tom cítila úplně dobře. Ach, jak já bych na tom teď nejraději jezdila pořád! Jako první jsme jeli k Buckingham Fountain. Neviděli jsme ji vystřikovat, ale i tak je to neuvěřitelné. Je obrovská. My měli štěstí a byli jsme tam první den, kdy byla v provozu po zimě. Dále jsme se vydali k The Field Museum, Shedd Aquarium, planetáriu a k pobřeží jezera, odkud byl opět pěkný výhled na město. Vůbec se mi nechtělo končit. Opravdu super aktivita. Měli jsme také dost štěstí, že byl krásný den. Jen dost foukal studený vítr, neříká se tomu Větrné město jen tak nadarmo, a tak nám ti průvodci půjčili bundy a kombinézy, ve kterých někteří vypadali strašně srandovně. 😃 Další zastávka byla China town. Tam jsme měli opět tour s průvodcem. Tentokrát ale pěšky. Mně se to líbilo, protože jsme se dozvěděli dost věcí a průvodkyně byla opravdu milá a fajn holka. A mluvila dokonce čínsky, i když byla Američanka, což bylo dost drsné. 😃 Nechápu, jak se někdo může naučit čínštinu, takže ji dost obdivuji. Po skončení tour jsme si koupili pravý bubble tea, který byl jak jinak než moc dobrý. Naši návštěvu China town jsme zakončili vlastní přípravou čínských knedlíčků a obědem. Seděli jsme kolem velkého kulatého stolu, na kterém byla spousta čínských jídel a my si nabírali, co jsme zrovna chtěli zkusit. Taky tam byly ty naše knedlíčky, které se fakt povedly! Tenhle den jsme zakončili baseballem. Šli jsme na Chicago Cubs vs. New York Yankees. Tribuny byly zaplněné k prasknutí! Byl to opravdu super zážitek. Na baseball jsem se chtěla během tohoto roku podívat a nakonec se mi to splnilo. Jediný problém byl, že jsme neznali všechny pravidla hry a ani jsme nebyli fanoušky žádného týmu, takže to dopadlo tak, že tu hru nikdo moc nesledoval. K tomu byla strašná zima a někteří si nevzali ani pořádnou bundu. Takže jsme odešli dříve, což mi bylo trochu líto, ale zároveň jsem se těšila do tepla. Nakonec to byla myslím nejdelší hra v historii! Tak bychom dokonce stejně určitě nezůstali. 😃 Poslední den jsme s Idou začaly snídani ve smoothie obchůdku. Potom jsme se všichni vydali na Willis tower. Je to nejvyšší mrakodrap v Chicagu. Měli jsme tam jít původně den předtím, ale byla tam dvouhodinová fronta. Ráno jsme nečekali ani minutu. Ze shora byl opět krásný výhled. Mně se líbil dokonce více než z Chicago 360. Ale pravda, že tenhle byl denní, takže to byl dost velký rozdíl. Bylo krásné počasí, takže jsme viděli na míle daleko. K tomu si můžete zajít do skleněného boxu, který vyčnívá z věže. Viděli jsme tak dokonce i přímo pod sebe na ulici. To se mi líbilo nejvíce! Ráno tam ani nebyla skoro vůbec žádná řada. Někdy musíte čekat dost dlouho, než se do boxu dostanete. A pak se na vás ještě k tomu všichni dívají. Po Willis tower jsme jeli jak jinak než ke klasickému symbolu Chicaga, k velké kovové fazoli – The Bean nebo taktéž The Cloud Gate. Nachází se v Millennium parku. I když jsme přijeli ke konci dopoledne, nebylo tam ještě moc lidí. Je to skvělý pocit, když něco vidíte roky na obrázku a pak tam najednou jste. Přesně v tom místě a koukáte se na to sami a přejete si tam zůstat napořád. Je to kus umění uprostřed parku a v pozadí můžete vidět mrakodrapy. Fazolka nezklamala a byla dokonce větší, než jsem čekala. Ke konci našemu výletu jsme se vydali na krátké nákupy a večer jeli zpátky do Michiganu. Byly to úžasné tři dny se super partou lidí. Jsem strašně ráda, že jsem se tam konečně podívala a zase viděla něco nového. Takový výlet jsem už dlouho potřebovala a měla jsem opravdu štěstí, že jsem se tam mohla vydat s kamarády a dalšími exchange studenty. 😊
0 Comments
Tak a je to tady! Článek o promu. Nemůžu tomu sama uvěřit. Vzpomínám si, jak jsem nad promem uvažovala ještě v Česku. Je to jedna z takových těch hlavních událostí na americké střední, na kterou se všichni těší už od prváku. Já jsem to ze začátku popravdě moc neřešila, ale nakonec se všechno tak nějak semlelo a já měla přípravy se vším všudy. V sobotu jsem se probudila kolem osmé ráno a udělala snídani. Čekala jsem, že budu hodně unavená ze závodů, které byly předešlý den, ale opak byl pravdou. Celá natěšená jsem vyrazila s Trudy do salónu. Cestou jsme se ještě stavily do Starbucks na kafe. Já si dala ale bohužel jen chai tea latte, protože mi káva zhoršuje moji alergii a nechtěla jsem být na ten velký večer celá červená. Mimochodem pořád netuším, z čeho to mám, ale budu to řešit až v Česku. 😄 Cesta trvala asi necelou hodinu. Bylo to fajn, protože jsme měly čas si popovídat. Trudy byla ten den moje prom mama, protože se mnou strávila celé dopoledne. Nazvala se tak sama, protože když byla ona na střední, tak s ní byla její mamka v salónech celý den. Byla jsem za to opravdu moc ráda. Mám pocit, že nás to ještě o něco více sblížilo. Hlavně ještě k tomu vždycky pomlouváme ostatní. 😄 Když jsme dojely na místo, hned nás přijala milá slečna, která mi dělala účes. Měla jsem už nějakou představu, a tak jsem ji jen ukázala fotky na mobilu. Opravdu se jí to povedlo. Zapletla mi vlasy na straně a vzadu mi udělala velký drdol. Bylo to poprvé, co jsem si nechala udělat takhle účes. Minulý rok jsem měla udělané vlasy na závěrečnou v tanečních, ale to jsem je měla jen natočené. Nemohla jsem se přestat na to koukat, jak nadšená jsem byla. To ale nebylo vše. Potom přišel na řadu i make up! Ze začátku jsem nechtěla, ale nakonec mě Trudy přemluvila a já byla za to strašně ráda. Nejradši bych měla make up artistu každý den, haha. 😄 Doma jsem se dochystala a čekala na Naďu. Ta u mě zůstávala na noc. Vyfotily jsme spoustu fotek před domem a vyjely ke škole. Naše škola si vymyslela, že všichni musíme jet autobusem. Prom byl v Cobo Centru v Detroitu, což byla asi hodina jízdy od školy. Ti, co nejeli autobusem, nemohli na ples. Moje rodina o ničem takovém nikdy předtím neslyšela. Většinou si studenti objednávají limuzíny a party busy. Ale my, my jeli hezky zájezdovými autobusy. 😄 U školy byla kupa lidí a všichni se zdravili a pořizovali fotky. Já a Naďa jsme se postupně sešly s ostatními a vyfotily se všemi známými. V naší skupince byla Naďa, Ida, Pete, Phillip, Sila, Huyen a její přítel. Museli jsme se první nahlásit v jídelně a potom jsme se chodbou vydali k autobusu. Čekala tam na nás kupa lidí, kteří nám tleskali a fotili. Ze začátku jsme si mysleli, že pojedeme žlutými školními autobusy, ale nakonec jsme měli pěkné zájezdové. My jsme byli v posledním autobuse číslo 14. Po příjezdu jsme se dostali do sálu, kde byla jako první večeře. Bylo to trochu takové celé zmatené. Nikdo přesně nevěděl, co dělat. My jsme šli vyfotit kupu fotek mezi chody. Jídlo bylo hodně dobré, a nakonec tam i přivezli 2 stoly plné zákusků. Zbytek večera jsme strávili tančením, jezením, focením a povídáním si. Musím ale říct, že hudba stála opět za nic. Vždycky jsou to strašně "cool" songy a všechny jsou úplně stejné. Nedá se na to tančit. Opět jsem si zasteskla po českých tančírnách. 😄 Taky tam měli dvě foto budky, ve kterých jsme doslova strávili půlku večera. Byla to asi nejlepší část na celém promu. Měli v nich vtipné brýle, klobouky a další doplňky. Také jsme se vyfotili před plátnem a naši fotku dali do klíčenky. To mi přijde jako pěkná památka. V deset večer to celé končilo a my se vydali zpět do autobusu. Cesta utekla strašně rychle, a dokonce ani Naďa neusnula. Ona totiž vždycky usíná už v osm. 😄 Domů nás vezla Huyen s jejím přítelem. Ještě jsme se stavili do Buffala na pozdní večeři. Dokonce jsme tam nebyli jediní, kteří přijeli z promu. Doma jsme byly kolem půl jedné ráno. Další hodinu a půl jsme strávily koukáním na fotky a odličováním. Bylo mi úplně líto, si sundávat ten make up. Nejradši bych si ho nechala napořád. To stejné s vlasy. Vytáhla jsem si z hlavy několik desítek pinetek. 😄 Druhý den jsme se s Naďou probudily až po dvanácté. Zbytek dne jsme toho už moc nedělaly. Spíše jsme vstřebávaly předešlý večer. 😄 Prom se mi opravdu hodně líbil. Byl to rozhodně nejlepší ples. (Hlavně díky té foto budce. 😄) Z předešlých zkušeností jsem od toho nějak extrémně moc nečekala, ale nakonec to bylo milé překvapení. Nejhezčí bylo, jak se všichni vyparádili. Všem to moc slušelo. Na tenhle večer budu určitě vzpomínat! ❤️ P.S. Nevěřila, že se to opravdu stane, ale konečně jedu zítra do Chicaga! Pojedu tam s ostatními exchange studenty na 3 dny. Strašně moc se těším, tak doufám, že to bude fajn. Máme nabitý program od rána až do noci každý den, takže čekejte určitě zajímavý článek! Ahoj po delší době 😊 Poslední dobou nic moc nestíhám. Každý den po škole chodím na tréninky nebo na závody. Když přijdu domů, udělám něco do školy a jdu spát. V úterý 18.4. jsme měli druhý home meet v tracku. Počasí už bylo naštěstí mnohem lepší než poprvé. Běžela jsem závod v míli a potom ještě i závod 2 míli. Ten den se mi vůbec nedařilo. Byla jsem dost unavená, a i když jsem chtěla běžet rychleji, nešlo to. Ve škole se ten týden toho taky zrovna moc nedělo. Byl to první celý týden ve škole po delší době. Ve většině předmětů jsme začínali nové kapitoly. Ve video production jsme celý týden natáčeli music video a byla to fakt sranda. V sobotu byly další trackové závody. Protože ale byly o víkendu, museli jsme se na ně dostat sami. Mě tam ale neměl kdo zavést. Taky se mi moc nechtělo, protože jsem se chtěla jít podívat na tenisový zápas od Nazihy. Zeptala jsem se coache, jestli na těch závodech musím být až do večera, když běžím už v 10 ráno. On řekl že jo. A já na to, že se mi tam nechce být celý den kvůli jednoho závodu míle, kterou stejně neběhám dostatečně rychle. 😃 No, takže jsem nakonec nejela. Byl s tím v pohodě. Prostě nám ten závod dal jen tréninkově. Nakonec mi řekl, ať se soustředím na příští pátek, kdy měl být důležitější závod. Takže v sobotu dopoledne jsem dělala nějaké věci do školy. Chtěla jsem jít ve tři odpoledne na ten zápas. Naďa tam měla dorazit taky tak. Když už jsem vycházela z domu, Naziha mi napsala, že už má po zápase. Asi o 4 hodiny dříve! Mělo to končit kolem sedmi. 😃 I tak jsme tam s Naďou přijely a šly jsme všechny tři ven. Chvíli jsme byly u kurtů, které jsou o víkendů otevřené pro veřejnost. Potom jsme šly pro kafe a na dětské hřiště, kde jsme strávily dost času. 😃 Kolem šesté jsme se vydaly do naší oblíbené restaurace Taboon. Změnili místo a celá restaurace je úplně nová. Byly jsme tam poprvé, a tedy byla to fakt změna. Celé místo je teď mnohem hezčí a větší. U vchodu je velký pult a hlavní číšník nás uvedl ke stolu. Bylo tam i mnohem více lidí a všichni byli hezky oblečení. Bylo to fakt vtipné. My jsme tam přišly tak normálně oblečené, Naziha v tenisovém i s raketami. 😃 Jídlo bylo pořád dobré a číšníci milí, ale i tak nám chybí staré místo. Bylo to více útulnější a klidnější. V neděli jsem byla celý den doma. Přes týden mi už ve škole začalo více testů a úkolů, takže jsem měla i více učení. Ve fyzice jsme dělali pokus s malou plastovou raketou. Museli jsme první vypočítat kam přistane, když ji vypustíme pod určitým úhlem a s počáteční rychlostí. Byla to sranda, protože jsme byli na fotbalovém hřišti a ty rakety lítaly dost daleko. Náš úkol byl trefit učitele. Nikomu se to bohužel nepovedlo. 😃 Jinak jsem taky samozřejmě chodila na tréninky, které ale nebyly už tak moc těžké, protože bylo hodně závodů. V úterý byl dual meet v Pinckney. Měli úplně moc pěkný track. S holkami jsme běžely 4x800m štafetu. Byla to spíš sranda. Mám to ale ráda, když běžím na začátku osmistovku, protože pak jsem více rozběhaná na 2 míle. Ty se mi ale opět nepovedly. Popravdě jsem se fakt po dlouhé době cítila hrozně. Už po 3 kolech jsem nemohla. Pořád jsem uvažovala nad tím, jestli mám zastavit. To by byl ale asi celkem trapas a já bych se za to nesnášela. Takže jsem to nakonec doběhla i přes pocit umírání. 😃 Netuším, co se to ten den stalo. Poslední dobou jsem byla fakt hodně unavená. K tomu jsme domů přijeli zase až kolem 9.30 večer. Den po meetu běháme na tréninku dlouhý běh. První jsme měli míli rozklus a protažení. Po tom jsem se vydali na běh, který měl asi 5 míli. Po dlouhé době jsem běžela tolik míli najednou. I když jsem den předtím málem umřela, tenhle běh byl celkem v pohodě a dokončila jsem ho ještě s dvěmi kamarádkami. V pátek byl invitational v Jacksonu. Invitationals jsou větší závody, kde je více škol. Na tomhle bylo kolem 10 škol. Vyjeli jsem tam po 4. vyučovácí hodině, protože cesta trvala asi 2 hodiny. S holkama jsem na začátku zase běžela štafetu 4x800m. Braly jsme to spíš ze srandy a na rozběhání. I tak to bylo drsné. Posledních 150m mi brnělo celé tělo. Potom jsem měla asi 4 hodiny čas. Většinou jsem s někým kecala anebo sledovala závody. V 8.15 večer jsem s kamarádkou běžela 2 míle. Bylo to úplně super, protože už byla skoro tma, a tak jsme běžely s rozsvícenými fotbalovými světly, která jsou kolem celého hřiště a dráhy. Nikdy jsem neměla venkovní závody takhle pozdě večer. Závod se mi konečně povedl! Bylo to úplně super. Sice mi bylo dost špatně, ale aspoň jsem pořád mohla udržovat stejné tempo. Prvních pár kol jsem běžela před kamarádkou a pak mě ona předběhla a já běžela s ní. Vypadalo to, že úplně spolupracujeme. 😃 Doběhly jsme spolu a já si zlepšila čas na 13:08. Není to zas taková paráda, protože ty ostatní holky běhají mnohem lépe, ale i tak jsem ráda. 😃 Náš tým skončil 4., což bylo dost dobré. Domů jsme přijeli kolem půlnoci. Já šla spát až po jedné a druhý den jsem vstávala v 8, protože jsem se připravovala na prom!!! O tom bude ale až další příspěvek. Doufám, že brzy. Byla to opravdu super noc! 😊 Happy Easter!
V neděli večer jsme se domluvili, že ráno nemusím do školy, protože byl seniors skip day. Co to znamená? Seniors nejdou do školy, ale počítá se to jako neomluvené hodiny. Je to tradice na mnoha školách. Já měla ale strach, že pak nemůžu přijít na trénink. A tak mě Dave hodil do školy aspoň na poslední dvě hodiny. Bylo to v pohodě, protože jsme stejně toho moc nedělali. Odpoledne jsem šla na trénink a nikdo se neptal, proč jsem nebyla skoro celý den ve škole, takže všechno v pohodě. Druhý den jsme my seniors nemuseli znovu do školy, protože všechny ostatní třídy měly testy. Hlavně juniors, kteří psali SAT. Přijela jsem kolem třetí ke škole na dual meet z tracku. Dual meet znamená, že jsme závodili jen proti jedné škole. I když to nevypadalo, byla venku dost zima a hodně foukalo. Všichni mrzli. Nechápu, proč jsme tam museli být víc jak hodinu a půl před začátkem. Běžela jsem s holkama štafetu 4x800m. Byla to celkem sranda, protože my i druhý tým jsme měli jen jednu štafetu, takže vždycky běžely jen dvě holky. Naše štafeta prohrála. Prohráli jsme i celý meet. Druhá škola (Milford) byla fakt dobrá. Já jsem ještě ke konci běžela 2 míle. Moc se mi nechtělo běžet 8 kol kolem tracku, ale zároveň jsem se i těšila. Mám radši delší tratě. K tomu, když to srovnám s cross country, tak to bylo pořád skoro o 2 km kratší a bez kopců, takže to i nakonec celkem rychle uteklo. Běžela jsem 13:36, za což jsem na prvním meetu ráda. Na konci jsme všichni běželi v zástupu kolem tracku a druhý tým běžel v opačném směru a všichni jsme si plácli. Bylo to strašně super. Nikdy jsem nic takového nezažila. Věci jako tohle mi v Česku opravdu chybí. Nebo třeba když jsem doběhla 2 míle, tak mi holka z druhého týmu pomohla vstát a byla strašně milá. K tomu mě i později povzbudilo plno lidí, které jsem vůbec neznala. První venkovní meet byl určitě zážitek. Jediné, co mi (a ostatním) vadí je, že jsou trenéři až přehnaně přísní a dělají hloupé věci. Okay, chápu, proč nesmíme používat telefony. Tohle se ještě dá. (Proto tady asi nebude moc fotek z běhání.) Ale například nás rozdělili na sprintery a long distance runners, takže jsme ani jako holčičí tým neseděly a nerozcvičovaly se společně. K tomu se prý ani nesmíme bavit s klukama. Zatím na to skoro všichni kašleme, ale pak si musíme poslechnout dlouhé proslovy trenérů. A navíc jsme si moc nepomohly, když holky ve štafetě 4x400m vyhrály, ale diskvalifikovali je, protože neměly stejně barevná trička. To je pravidlo. Ve středu jsem šla do školy o 3.5 hodiny později, protože se zase psaly nějaké testy. V hodinách jsme toho moc nedělali. Tak celkově mi přijde druhý semestr mnohem lehčí. Odpoledne byl trénink, kde jsme běželi 4.5 míle dlouhý běh. Běžela jsem s kamarádkou, která je rychlejší a myslela jsem, že umřu. 😄 Už se ale začínám cítit lépe. Ve čtvrtek jsme měli první hodinu dlouhou dvě hodiny, protože se stále psaly testy. Zbytek dne byl celkem v pohodě. V angličtině jsme už měli nového učitele, protože naše učitelka je (možná už byla) těhotná a měla blízko k termínu. Odpoledne jsme měli trénink jako každý den. Kromě rozklusu a výklusu jsme běželi 18x400m. Deset jich bylo kolem 1:30min a zbytek byl klusem. Vždycky se to střídalo. Už nebudu asi moc rozepisovat tréninky. Chtěla jsem jen, ať máte představu o tracku, pokud uvažujete nad exchange a dělání nějakého sportu. V pátek byl Good Friday, a tak se nešlo do školy. Ano, tenhle týden jsme to s tou školou dost ošidili. Jsem ráda, protože se mi popravdě teď do školy vůbec nechce. Ten den jsem strávila dost času voláním a večer jsme šli na večeři do mexické restaurace, která je kousek od domu. V sobotu ráno jsem šla na trénink. Nevěřila bych, že se tohle někdy stane mi, ale byla jsem tam jediná! 😄 Doufala jsem tak, že to bude aspoň lehčí, ale to jsem se mýlila. Běžela jsem fartlek a naběhala 8 km. Odpoledne jsme byli doma a Denise připravovala velikonoční večeři. Měli jsme šunku, sladké brambory a fazolky s mandlemi. Bylo to výborné! V neděli ráno jsem slyšela všechny celkem brzy v obýváků. To proto, že holky dostaly košíky se sladkostmi. Je to tady tradice. Bunny přinese dětem malé dárky. Já dostala taky košík plný dobrůtek! 😊 Potom jsme se společně dívali na film a měli snídani. Denise připravila nápoj z mléka, pomerančového džusu, vanilkového extraktu a ledu. Bylo to zvláštní ale dobré. Zbytek dne jsme koukali na telku, jedli a já se opět snažila dělat něco do školy. Celkem ty Velikonoce prožívají. Rodiny se schází, mají velké obědy a děti hledají vajíčka naplněná sladkostmi, které jim schoval bunny. Bylo to všechno opravdu pěkné. Zítra už ale jdeme do školy, protože tady nemají v pondělí volno. Chce se mi, protože se těším až budu zase více ve společnosti, ale zároveň se mi nechce učit. (Nemám žádné fotky za tento týden. Zapomněla jsem vyfotit svůj košík. Byly tam ale jen čokoládové věci a karta do Starbucks.) Ahoj zase po delší době! Minulý týden jsme měli spring break. V názvu možná slyšíte slovo jaro, ale většina dnů byla k jaru pěkně daleko. Počasí v Michiganu je nevyzpytatelné a v jednom dnu se vám můžou vystřídat všechny čtyři roční období. To byl také jeden z důvodů, proč jsme se nakonec nevydali ani do Chicaga. V pondělí začalo pršet. Bylo takové to počasí, kdy je tma a nic se vám nechce dělat. Kolem poledne jsem se zmínila Denise, že ještě nemám šaty na prom. Za 5 minut za mnou přišla, že můžeme jet hned. A tak se stalo, že jsme jeli na prom dress shopping. Mall je asi kolem 45 minut od nás. Byl tam obří obchod se stovky šatů. Já si strašně moc přála tmavě modré, a tak jsme do kabinky vzaly asi 10 různých kousků v námořnické modré. Vybírání šlo docela rychle a já za chvíli měla vlastní šaty. Mé nejmladší host ségře Anně se líbily nejvíce. Ještě jsme koupily nějaké doplňky a psaníčko. V úterý dopoledne jsem jela k Nadi domů. Stále pršelo, a tak jsme koukaly na film. Když zázrakem na chvíli přestalo, vydaly jsme se na krátkou procházku. Na cestě zpátky jsme to vzaly okruhem kolem celého sousedství. Ke konci už zase pršelo. Byl to takový společný den nicnedělání. Ve středu jsem jela se ségrami a Denise navštívit Trudy do její školy. Chodí na Wayne State University v Detroitu. Prošly jsme kolem pár budov v hlavní části. Co mě zaujalo je to, že byly celkem malé, ale bylo jich dost. K tomu je skoro ve všech hlavních budovách Starbucks. Ve středu ráno byly všechny plné studentů. Kampus se mi celkem líbil. Trudy ale nadávala, že do některých hodin musí chodit i více jak míli. Některé budovy jsou úplně v jiné části města. Podle Trudy, ta část, kde jsme byli je prý bezpečná. To, jak moc je Detroit nebezpečný mi pořád zůstává, tak trochu záhadou. Spousta lidí tam nechce jít pěšky ani z auta do stadiónu. Zatímco jiní chodí kilometry přes město. Každopádně je to jedno z nejnebezpečnějších měst v USA, takže bych nějakou delší procházku asi neriskovala. Když jsme jeli domů, tak jsem se úplnou náhodou dozvěděla, že další den nikam nejedeme. Mělo začít sněžit a moje rodina nechtěla řídit a chodit po městě ve sněhu. Což chápu, ale zároveň jsem byla i trochu zklamaná. Ve čtvrtek bylo venku ale opravdové peklo. Občas sněžilo, občas pršelo a do toho foukal silný vítr. K tomu byla celý den tma. Tou dobou byl už instagram plný fotek z Floridy, Mexika a dalších teplých krajů, kde se vydali mí američtí spolužáci a kamarádi. V tu chvíli jsem jim to sluníčko a oceán opravdu záviděla. Pátek přeskočím, protože jsme byli stále doma. Šla jsem konečně po 4 dnech běhat. Taky přijela Trudy a koukaly jsme na 13 Reasons Why. Ano, já vím. Kouká na to doslova každý. Popravdě mě to zas tak moc nebaví. Jsem zatím u 6. epizody, ale chci vědět, jak to skončí. Prosím, žádné spoilery! V sobotu odpoledne jsem jela na noc k Nadi. Protože bylo konečně hezky, šly jsme se opět projít. Večer k ní přijela i Naziha a vařily jsme večeři. No spíš Naďa, protože to bylo thajské jídlo. Mňam! Jídlo od Nadi je nejlepší. Budu ji muset v budoucnosti navštívit v Thajsku jen kvůli toho jídla, haha. V noci jsme šly ven před dům a fotily jsme vtipné (a trapné) fotky. Byla to sranda. Druhý den brzy ráno jsme jely s host family od Nadi do Grand Rapids do Meijer Gardens. Stavili jsme se pro kafe na cestu, která trvala kolem 1.5 hodiny. Předtím než jsme tam dojeli, jsme šli na snídani do vyhlášeného místa. Byla to roztomilá malá kavárna, která byla plná do posledního místa. U stolu jsem řešila velké dilema, co si mám dát. Nakonec jsem skončila s mísou z míchaných vajíček, lososa, brambor a sýru. Bylo to opravdu moc dobré a obrovské! Byla jsem plná další 3 dny potom. 😃 Zahrada byla krásná. Začali jsme místností s uměním a pokračovali přes skleník. Ten se mi strašně moc líbil. Byly tam všude malé roztomilé kaktusy a květiny. Nejlepší část byla s motýly. Všude kolem nás létali krásní barevní motýli. Nejhezčí byl velký modrý motýl. Snažily jsme se ho vyfotit, ale skoro nikdy nepřistál. Nakonec jsme se vydali do zahrad. Mám pocit, že jsme je prošli celé. Protože bylo zrovna po příšerném počasí, nebyly nikde květiny a tráva byla suchá a hnědá. I tak se mi to opravdu líbilo. Japonská část vedla kolem jezera a všude byly malé altánky u vody. Hodně zajímavá byla také část s nejrůznějšími sochami. V přírodě to mělo svou zvláštní atmosféru. Domů jsem přijela večer úplně unavená. A nechtělo se mi strašně druhý den do školy. Ono jsem ale zas tak úplně moc nemusela, protože byl seniors skip day. O tom ale až v dalším článku. Spring break jsem si nakonec užila. Skoro každý den jsme něco dělali a zároveň jsem si odpočinula. Nebyly to sice divoké pool party, ale na to jsem tady už dost dlouho, abych žila pořád v představách amerických filmů. 😄 |
Categories
All
Archives
April 2017
↓New video!↓ |