Ahoj! :) Ve středu to byl přesně týden, co jsem odletěla. Měla jsem ale pocit, že už jsem tady mnohem déle. Za tu dobu jsme dělali tolik věcí, že to byl strašně dlouhý týden. Ráno jsem jela s Denise k doktorovi na sports physicals. Musí to mít každý, kdo chce ve škole dělat nějaký sport. Podle mě to bylo úplně k ničemu. Doktor si mě jen poslechl, změřil mi tlak, koukl se na páteř a oči a pak jsem se prošla po chodbě jak kachna, aby zjistil, jestli mi mám dobré klouby nebo co. :D Příjde mi, že aby zjistili, jestli můžu dělat sporty, je tohle celkem k ničemu a ještě to stálo $30. Každopádně jsem dostala potvrzení, které jsem mohla vzít s sebou na svůj první cross country trénink. Řekli nám, že je to v parku a tak jsme tam jeli. Když jsme ale přijeli, nikdo tam nebyl. Tak jsme jeli ke škole a tam jsme viděli běhat holky. Hned se nás ujala jedna milá slečna a šla s námi do kanceláře. Tam jsem podepsala nějaké papíry a pak šla trénovat. Běžely jsme tak míli na rozklus, pak se protáhly a běžely nějak 10x400m v kuse, ale bylo to vždycky tak, že se 200m běželo rychleji a 200m klusem. Nakonec byla posilka. Ve škole je luxusní posilovna a tělocvičny. Dokonce je tam i vnitřní běžecká dráha. Na konci tréninku jsem dostala týmové oblečení a batoh. Holky mě pak přidaly do skupiny, kde píšou, kdy jsou tréninky a tak. Náš coach je takový ten typický černoch. Celkem dost řval, ale holky říkaly, že je v pohodě a že ho mají rády. Moc mu nerozumím, protože všechno protahuje. Pak je tam ještě jeden starší pán, který je asistent. Ve čtvrtek jsem jela s Trudy, Sarou a Annou nakupovat do mallu. Byly jsme tam celé dopoledne, protože to bylo tak 45min jízdy od domu. Odpoledne jsem šla na další trénink. Řekli nám, že když bude pršet je to ve škole. Jak jsme vyjížděli od domu, tak začínalo pršet. Tak jsme jeli do školy, ale tam nikdo nebyl. Samozřejmě byli v parku. :D Myslela jsem, že tam umřu. Na začátku jsme běžely zase něco kolem míle. Rozklus musíme běžet v dlouhých kalhotech a mikině. I když je venku 30°C. Potom jsme se dlouho protahovaly. A zbytek tréninku jsme běhaly. Běžely jsme něco přes 3 míle v terénu. Byly to dva velké okruhy. V každém jsme musely 5x za sebou vyběhnout takový menší kopec. Bylo to celkem náročné. Závody budou myslím naštěstí vždycky 5km. Po tréninku mi holky, co jsou dvojčata, slíbily, že mě vezmou na zápas, který byl v pátek. Tak pro mě tedy opravdu přijely kolem pěti odpoledne, i když zápas byl až od sedmi. Museli jsme jet dříve, aby jsme měli dobré místa. :D Přijeli jsme a už tam pár lidí bylo, tak jsme šli stát do fronty. Ráno jsem si byla ve škole koupit pass na všechny sportovní události, takže už jsme měly vstupenku. Všichni měli červené trička, protože je to jedna z barev školy. Po hodině nás pustili dovnitř. Byly jsme v druhé řadě, ale nakonec se před nás nacpali další a byli jsme ve čtvrté. Seniors měli to právo být vepředu. Seznámili mě s pár lidmi, ale jinak jsem se tam s nikým neměla moc o čem bavit. Všichni se znali a povídali si mezi sebou. Snažila jsem se občas na něco ptát, ale po chvíli mi pak už došly otázky a byl tam strašný hluk. :D Tak to bylo takové trochu divné, ale doufám, že to bude časem lepší. Hra mě popravdě moc nevzala. Nechápala jsem pravidla a když jsem se zeptala holek, tak řekly, že to taky nechápou, že přišly jen fandit. :D Hry jsou taky vždycky jen pár vteřin a pak někdo někoho sejme a celá hra se přeruší. Fandění bylo ale fajn. Dostali jsme petky s kamínky a kukuřicí uvnitř, takže jsme měli chřestítka. Někdo přinesl i bubny a trubky. Potom všichni i něco řvali, ale nerozuměla jsem tomu. Vlastně tu hru skoro nikdo ve studentské sekci moc nesledoval, všichni přišli jen fandit a povídat si. O pauze tam hrála kapela a tančily cheerleaders. Dokonce tam byl někdo i jako maskot a jezdil na jednokolce. Atmosféra byla fajn a ještě k tomu jsme vyhráli!
0 Comments
V pondělí jsem se šla ráno zapsat do školy. Je obrovská! Je tam prý kolem 2700 studentů. :O Nevím jak se mi podaří dostat včas do třídy přes zaplněnou chodbu.
Šli jsme do kanceláře a potom za mým counselorem. Je to velmi milá paní. Sepsali jsme dohromady můj rozvrh hodin. Povinně jako exchange student musím mít American Government, US History a English (já mám American Literature). Government se mi v druhém semestru změní na Psychology. Dále jsem si vybrala AP Physics a myslím, že to co se tam učí, jsme už asi něco dělali v Česku. Tak snad to bude okay. :) Dále mám Trigonometry v prvním semestru a Intro Calculus v druhém. A nakonec mám Broadcasting and Video Production. Na to se těším. Je to jeden z předmětů, které my vůbec nemáme. :D A už jsem od dvou lidí slyšela, že učitel, který to učí, je milý a je s ním sranda. :) Potom jsem ještě vyřídila nějaké papíry, které musím poslat mamce do Česka. Dále jsme se šly s Denise projít po škole. Nejdříve jsme šly k mojí skříňce, kterou budu mít sama! :D Denise mě ji učila otevřít. Je to složité. Musí se točit pokaždé v jiném směru a pokaždé jiný počet otáček. Podařilo se mi to na počtvrté. Už jsem to ale asi zase zapomněla. :D Potom co se mi tedy úspěšně podařilo otevřít skříňku jsem šla hledat třídy. Je to trochu bludiště a už si nic nepamatuju. Vím, že po prvních dvou hodinách musím přejít do druhé budovy, což nevím jak stihnu, protože je to cesta kolem celého hřiště a mám na to jen 9 minut. Normálně mají přestávky 6 minut, ale když musíme přejít mezi budovami, tak je to 9 minut. Naštěstí přecházím jen dvakrát denně - tam a pak zpátky na poslední hodinu. Ještě nevím, po které hodině budu mít oběd. Taková zajímavost je, že všude na chodbě u učeben je nut-free zóna. Je to asi kvůli toho, že má hodně studentů alergii na ořechy. Když jsme se dostali domů, měla Sara jedenácté narozeniny a tak jsme všichni jeli do zábavního parku. Bylo to tam super. Hráli jsme bowling a mini bowling, šli na motokáry a malou horskou dráhu. Strávili jsme tam půl dne a tak jsme si během toho i povídali. Od Sary a Anny děda je opravdu dobrý v bowlingu. Skoro vždycky shodil všechny kuželky! Večer tady přespala Trudy s jejím přítelem Mikem. Trudy je taky moc milá a nějaký den půjdeme nakupovat. Snažila se mě naučit nějaké slangové slova v angličtině, ale jediné na co si vzpomněla bylo nějaké spodní prádlo, které stahuje nebo co. :D Další den jsme jeli do obřího Christmas storu. Je to prý největší na světě. Jmenuje se Bronner's Christmas Wonderland a je to v Frankenmuthu. Když jsme přijížděli, všude byly vánoční postavičky a před vchodem hrály koledy. Představte si srpen a třicet stupňů a do toho koledy a vánoční ozdoby. Trochu šílené. :D Ale ten obchod byl opravdu obrovský! Bylo tam spoustu baněk a jiných dekorací. Sekce byly taky rozdělené podle zemí a bylo tam i Česko. :D Celé město je tak trochu v německém stylu. Myslím, že říkali, že ho založili Němci. Zašli jsme si na oběd do německé restaurace, kde byla obsluha v jejich typických krojích. Měli jsme jídlo asi o třech chodech. :D ...Většinou snídám něco rychlého a pak je nějaké větší jídlo třeba až ve tři. Ale můžu si i během dne vzít cokoli z ledničky k svačině. Odpoledne jsme jeli zase do školy na nějaké přivítaní freshmanů a nových studentů. Ukázali nám jen video se základními věcmi. Na škole je dress code. Nesmí se prý nosit tílka a krátké trička a kraťasy a sukně musí končit pod konečky prstů. :D Taky když chci během hodiny mimo třídu musím mít hall pass. Když mě někdo potká na chodbě během hodiny bez něj, tak je to celkem průšvih. Zatím se tady moc věcí neliší a ty co jsou jiné, jsem čekala, že budou. Myslím, že hodně rozdílů oproti Česku příjde se začátkem školy. Zatím jsem dostala jen otázku, jestli máme sociální sítě. *Sara, Anna, Trudy jsou host sisters :) Vstávala jsem už něco před pátou. Rozloučila se se spolubydlícími a šla čekat dolů do loby. Tam už byli další studenti. Po chvíli pro nás přijel autobus, který nás vyhodil na letišti. Tam nám Olivia pomohla odbavit se a najít cestu k security. Bylo nás asi kolem 6 a další dva lidi se mnou letěli letadlem. Security proběhlo úplně nejvíc v pohodě. Čekala jsem nějaké přísné kontroly na tak velkém letišti, ale ani jsem nemusela vytáhnout notebook. Potom jsme se vydali najít autobus, který nás zavezl na jiný terminál. Tam jsme byli dost brzo a tak nám nezbývalo nic jiného než čekat. Nakonec začali volat různé zóny do letadla. Já jsem ale na letence neměla místo a tak jsem čekala až skoro úplně na konec. To se mi vyplatilo. Dostala jsem místo hned za první třídou, takže jsem měla před sebou spoustu místa na nohy. Vedle mě seděl opět milý pán, který si se mnou povídal a pak mi i něco překládal na telefonu do češtiny.
V letadle jsem začínala být čím dál víc nervózní. Let byl velice krátký a jak jsem později zjistila, tak jsme prý přistáli o hodinu dříve. Nechápu jak se to stalo. :D Když jsem vystoupila z letadla, vydala jsem se hledat výdej zavazadel. Bylo to úplně nepřehledné a nakonec jsem zase jela někam jinam vlakem. Držela jsem se za nějakým pánem z mého letadla, který ale taky zrovna moc nevěděl kam jít. Nakonec jsem vyšla otevíracími dveřmi a uviděla velkou ceduli Welcome Tereza. Byla jsem trochu v šoku. Ještě jsem nečekala, že vejdu přímo do haly, kde už bude rodina. Objali jsme se a přivítali. Potom jsme se vydali pro kufr a do garáže. Přijeli velkým truckem. Vydali jsme se přímo do IKEA, protože to bylo kousek od letiště. Tam jsme nakonec strávili asi 2 hodiny, ale bylo to fajn. Celou dobu jsme si povídali. Zjistila jsem, že asi pojedeme na Floridu! :) Dům je obrovský. Z venku se to nezdá, ale vevnitř je v obýváku obrovský prostor. Nahoře jsou pokoje a koupelna a dole 2 obýváky, kuchyň a pokoj, kde dočasně spím, protože je tu na návštěvě jejich babička s dědou. Taky mají před vchodem americkou vlajku. Ty jsou tady na každém kroku. Mají pejska pomeriana Princess. Je strašně roztomilá. Pořád chce hladit a když přestanu tak začne do mě rýpat packou. Akorát se první večer bála ohňostroje, který byl někde venku, a vyčůrala se mi v pokoji. :D Jinak jsme zbytek dne už nic nedělali a jen byli doma. Druhý den jsme jeli koupit věci do školy. Koupila jsem si sešity a nějaké složky. Všechno v tyrkysové a růžové. :D Taky mám magnetickou nástěnku na poznámky, kterou si pověsím do skříňky. :D Všechno bylo vždycky tak za dolar nebo dva, ale nakonec se to trochu nasbíralo. :D Ještě jsem si koupila SIM kartu od T-mobile, kde mám neomezené SMS. Data nemám, protože je wifi doma a ve škole. Rodina je opravdu hodně milá. Vypadá to, že to bude super. Jen je mi ještě pořád takové blbé si třeba něco sama vzít z ledničky a tak. Ale to asi časem přejde. :D První ráno po snídani jsme měli prezentaci o programu, kde nám znovu zopakovali pravidla a podobné věci. K obědu jsme už pak konečně mohli vyrazit do města! První zastávka bylo Grand Central Station. Tam jsme dostali nějaký čas na oběd a prohlídnout si okolí. Vyfotili jsme se v Apple storu na iPhone a nastavili tu fotku na tapetu. Možná nás tam pořád mají. :D Další zastávka bylo Rockeffeler Center a Central Park. Prošli jsme se jen kousek přes Srawberry Fields k fontáně, kde v jezeru vedle ní plavaly želvy! Potom už jsme jeli na to nejlepší místo v NYC - Times Square! Velké obrazovky s reklamou všude kam jsme se podívali. Zašli jsme do Starbucks a užít si výhled na schody, ze kterých jde vidět celé Times Square. Atmosféra je tam úžasná. Prošli jsme si ulici a zašli do Disney a Forever 21. Disney bylo boží! Měli tam malý hrad pro princezny a plno parádních hraček a oblečení. Večer jsme večeřeli v italské restauraci. Mohli jsme si nabrat, co jsme chtěli a pak nám ještě dali mega kus pizzy a dort. Úplně jsme se přejedli. :D Druhý den jsme byli ráno opět na hotelu. Měli jsme každý daný čas, kdy se máme sejít s pracovníkem ICES na pohovor. Vlastně se zeptali jen na pár otázek a pak jestli se chceme my na něco zeptat a to bylo vše. Takže volné dopoledne, které jsme celé prokecali mezi sebou. Na oběd jsme pak vyjeli do města a po něm jsme pokračovali k Statue of Liberty! Pluli jsme lodí, ze které jsme měli boží výhled na Manhattan. Pak jsme už konečně pluli kolem ní. Bylo to úplně parádní jet tak blízko. Na ostrově jsme se prošli kolem celé sochy a udělali milión fotek. Bylo to fakt super. Na zpáteční cestě jsme už trochu usínali. Večeři jsme měli tentokrát v Hard Rock Cafe! Mohli jsme si vybrat, co jsme chtěli. Do toho tam hrála hudba a svítilo jen pár světel. Prostě parádní zážitek. Když jsme vyšli potom na Times Square, bylo to jak ve dne! Obrazovky svítily a na ulici bylo pořád plno lidí. Večer jsme se s některými už rozloučili, protože odjezdy na letiště byly různé. Já odjížděla v 5:30 ráno. New York má svou atmosféru a doufám, že se tam zase někdy vrátím. Chtěla bych v zimě v období Vánoc. Tak snad někdy příště. :) Ve středu brzo ráno mě, taťku a Kajku zavezla mamka na nádraží. Tam jsem se rozloučila s mamkou. Bylo to těžké. Dále jsme pokračovali vlakem do Prahy, kde na nás čekal na nádraží brácha. Chvíli s námi byl a pak jsme se taky rozloučili a my pokračovali autobusem na letiště. Tam jsme poobědvali a čekali až se sejdeme s Nikol a Adamem, kteří letěli stejným letadlem. S Kajkou jsme vyfotily fotku s vlajkou před vchodem do haly. Policista, co šel kolem, se celkem dost rozesmál. :D Nakonec jsme se sešli s ostatními a čekali na odbavení. Potom už byl čas jít čekat ke gatu a tak jsem se rozloučila s taťkou a Kajkou. Všichni jsme ten den slzeli. Jakmile jsme prošli přes přepážku ke gatům a zamávala jsem, šli jsme si s Nikol a Adamem sednout na kafe a čekali na letadlo. To mělo asi 30 min zpoždění. Devítihodinový let utekl celkem rychle. Celý jsme ho prokecali. Vedle nás seděl pán z New Yorku, který nám pořád nabízel jídlo a ukazoval fotky s celebritami, které potkal. Když jsem šla jednou na záchod, seděl vzadu na svých místech personál. (Napsala bych letušky, ale bylo tam víc chlapů. Nevím jak se jim říká. Letušáci? :D) Jeden takový trochu větší Číňan mě zavolal, ať tam jdu. Nejdřív začal něco kecat a všichni se smáli a pak utrhl kousek papíru a dal mi tužku, že mám psát česky to co on říká. Byla to sranda. Říkal něco jako: Drahá Evo, jsi ta nejkrásnější žena. Vezmeš si mě? Budu tě dělat šťastnou a budeme mít děti... V půlce jsme museli jít jinam, protože přišla Eva. :D Když jsem odcházela z letadla tak jsme si plácli. Po přistání na JFK jsme šli jsme dlouho ke kontrole. V řadě jsme museli vyplnit papír o tom, jestli nemáme v kufru něco co nemůžeme. (Ten papír jsme měli dostat už v letadle, ale došly jim.) Na všechno se zkrátka vždycky odpovídá ne. :D Pán u přepážky byl úplně v pohodě. Skoro na nic se nezeptal a ještě mu tam hrála taková ta pohodová starší hudba. Připadala jsem si jak ve scéně z filmu. Vzal si naše naše otisky prstů, koukli jsme se do kamery a to bylo vše. Kufry už na nás čekaly vedle pásu. Potom jsme se rozloučily s Adamem, který hned letěl do Texasu a šly najít někoho, kdo nás měl vyzvednout na letišti. Našla si nás slečna z Belo USA, se kterou jsme šly pro další studenty na jiné terminály. Takhle jsme si procházeli celé JFK ještě hodinu. Vždycky jsem s kufry uvízla na jezdících schodech. Když už jsme měli všechny, jeli jsme malým autobusem do hotelu. Ten byl luxusní. Byli jsme v Hampton Inn, který je v Queensu. Když jsme tam dojeli, dostali jsme karty od pokoje. Na těch jsme byli většinou po čtyřech a různé národnosti. Já byla s Němkou, Brazilkou a Italkou. Ze začátku jsme si neměli moc co říct, ale druhý den jsme si popovídaly o exchange a o tom jaké bylo loučení. Byly moc fajn a bylo pěkné vědět, že si tím vším neprocházím sama. Večer byla už jen večeře a pak jsme šli na pokoj. Potkala jsem ještě Janču, která byla od nás z agentury, ale letěla sama už ráno. Jinak nás na soustředění byl jeden autobus. Takže kolem 40 lidí asi? :D Nejvíce tam bylo Němců a Španělů. Druhý den odpoledne na nás už čekal New York! |
Categories
All
Archives
April 2017
↓New video!↓ |