Páni, už je to pořádná doba, co jsem tady napsala naposledy. Čas letí neuvěřitelně rychle a já jsem měla krásný začátek prázdnin. O čem ale chci ještě dnes psát není léto, ale konec mého pobytu v Americe. Minulý článek končil odjezdem z Grand Blanc. Naše cesta na sever byla dlouhá a já tak dostala šanci dospat to, co jsem zanedbala minulou noc. K večeru jsme dojeli k hotelu, na který jen tak nezapomeneme. Všude měli sochy vlků, obrazy s vlky a dostali jsme i vlčí ouška. K tomu to byl asi hotel pro rodiny s dětmi. Teď už si to dovedete představit, co? Jediné, co se jim musí nechat k dobru je, že pokoj byl opravdu pěkný a velký. Druhý den ráno jsme se vydali k Sleeping Bear Dunes, což je park s písečnými dunami. Auto jsme nechali na parkovišti u začátku stezky. Nejdříve jsme vyšli na první dunu, odkud byl pěkný výhled na Glen jezero. Nejsrandovnější na tom bylo, že když jsme vylezli nahoru, tak jsme zjistili, že nám mamka vybrala tu nejprudší možnou cestu. Dále jsme pokračovali po stezce v písku. Nakonec jsme došli do místa, kde se začínalo jít jen z kopce. Byl to takový zlom na trase. My už jsme dále nešli a vraceli se zpátky k parkovišti stejnou cestou. Autem jsme se ještě projeli po okolí a našli pěkné malé zastávky u jezera. Krajina je tam opravdu krásná. Večer jsme přeji přes Mackinac Bridge, který spojuje vrchní a dolní část poloostrova. Na druhé straně jsme se ale moc dlouho nezdrželi. Další den jsme se vydali na Mackinac Island. Celý rok jsem si tam přála jet, a tak jsem z tohoto výletu byla nadšená. Na celém ostrově nejsou žádná auta. Jezdí se tam jen v kočárech zapřaženými koňmi, na kole nebo se chodí pěšky. Hned po výstupu z trajektu jsem si připadala jak v jiném století. Všude byly malé barevné domečky. Vyšli jsme na hlavní třídu, na které se nacházelo nejvíce restaurací a obchůdků. Populární byla místní čokoláda a fudge. Připravovali ji přímo před námi na velkých mramorových stolech. Všude to krásně vonělo a my jsme neodolali a kousek si koupili. Zbytek dne jsme se procházeli po ostrově. Došli jsme ke krásnému grand hotelu, do kterého se mohlo vstoupit jen za poplatek, pokud jsme nebyli hosty. Také tam byl předepsaný dress code na různé části dne. Pozdě odpoledne jsme se začali vracet zpátky k trajektu. Cestou jsme ještě zastavovali na pěkných vyhlídkách na ostrov nebo jezero. Pokud se ocitnete na severu Michiganu, určitě doporučuji navštívit tenhle ostrov! Je zcela jiný a má své vlastní kouzlo. Přišel další den a my se rozhodli na chvíli opustit Ameriku a přejet do Kanady. Ze severu jsme se vraceli celou cestu zpátky do Detroitu, kde jsme přejeli za hranice. Po mnoha hodinách jízdy jsme k večeru konečně přijeli do Niagara Falls města. Ubytovali jsme se v hotelu a vydali se podívat na noční vodopády. Jako první jsme je uslyšeli. Dokonce ještě dlouho předtím, než jsme je měli šanci vidět. Musím říct, že to byla opravdu nádhera. Vodopády byly v noci nasvícené několika barvami, které se střídaly. Zůstali jsme tam i na večeři v restauraci s výhledem přímo na vodopády. Mám strašně moc ráda, když jsem na místě, které jsem předtím viděla tolikrát na obrázku, a pak tam doopravdy stojím. Další den ráno jsme šli na plavbu pod vodopády. Dostali jsme pláštěnky, které se opravdu hodily. I tak jsem přijela dost mokrá, ale stálo to za to. Plavba trvala asi 15 minut a za tu dobu jsme zajeli k obou částem vodopádů. Zezdola vypadají úplně jinak a mnohem mohutnější. Před námi se objevila velká vodní zeď. Všude kolem létali racci a hluk padající vody překřičel všechno ostatní. Po tomhle výletu byl čas přejet zpátky do Michiganu a opustit jej. Bylo smutné odtamtud odlétat. Deset měsíců uteklo jako voda a já jsem zase seděla v letadle. Vzpomínala jsem na můj let z NYC do Detroitu, jak jsem tehdy byla strašně moc nervózní. A teď jsem odlétala pryč...Naštěstí se spoustou krásných vzpomínek. Tímhle odletem jsme ale Ameriku ještě neopustili. Poslední zastávka nás čekala, kde jinde než v hlavním městě. 😊
0 Comments
Ahoj, ahoj! Má to ještě cenu říkat, že nestíhám? Děje se toho teď tolik, že jsem tady na blogu nabrala dost velké zpoždění. A to mi k tomu tady chybí jedny z nejlepších událostí. Zajímavá Vás, jak vypadá pravá americká graduace se vším všudy? Tak to jste na správném místě! Ve čtvrtek 1.6. jsem se probudila brzy ráno, abych se připravila na celý den. Vyzvedával mě od Nadi host taťka a jeli jsme na nácvik graduace do Flintu. Celá graduace byla na hokejovém stadiónu, který se právě taky využívá k různým událostem. I když jsme přijížděly mezi posledními, stále jsme dost dlouho čekaly, než se něco začne dít. První nás poslali do menší haly, abychom se seřadili do skupin, které jsme měli už předem nahlášené. Byly po čtyřech lidech a celá skupina měla společně vstupovat do velké haly a procházet uličkou až k místu, kde seděla. Všechny takovéto skupinky šly za sebou. Američané tomu vlastně říkají dost jednoduše "walk". Já jsem byla ve skupince s Naďou, Idou a Huyen. Byly jsme až v druhé polovině, a tak to chvíli trvalo, než jsme se dostaly na naše místa. Prostor haly byl neuvěřitelný. Kolem nás se rozprostřely tisíce sedadel a před námi dlouhá ulička. Naše místa jsme našly v 7. řadě, což bylo fajn, protože jsme aspoň viděly na pódium. Jeden učitel nám řekl, co se kdy bude dít, kdy se máme postavit a tak dále. Připadalo mu, že to všechno bylo dost pomalé, a tak jsme to museli nacvičovat znovu. No představte si, když kolem 650 lidí nacvičuje něco společně. To mi připomíná, že jsme prý byli zatím největší třída, co kdy gradulovala z GBHS. Po tomhle celém nácviku pro nás opět přijel od Nadi taťka. Já spěchala domů se balit a připravit se na oběd s mýma oběma rodinami. Šli jsme do japonské restaurace Sagano. Jídlo tam připravují přímo před vámi. Bylo to dost fajn a dobře jsme se najedli. Naši konečně poznali i moji host mum. Po obědě jsem se převlékla a jeli jsme na graduaci. My jsme tam museli být ještě o něco dřív. V malé hale jsme vyfotili asi milión fotek! Všichni hledali kamarády, aby měli fotku s těmi, které znají. Byl to celkem blázinec. Nakonec jsme se zase seřadili tak jako na nácviku. A všechno začalo naostro. Když jsme vešli do velké haly, byly tam tisíce lidí. Aspoň tedy myslím. Vzhledem k tomu, že nás graduovalo 650. Bylo to super. Šli jsme uličkou až k místům a všichni tleskali. Potom se hrála hymna a přišly proslovy, které byly prokládány vystoupeními sboru. Ten byl dost dobrý a zvlášť jedno vystoupení se jim opravdu povedlo. Proslovy byly od učitelů a žáků. Bylo to pěkné, ale ke konci už dlouhé. Nakonec jsme si šli po řadách na pódium pro diplom. No ten diplom tam tehdy ještě nebyl. Posílaly se poštou a já ho k tomu ani nedostala. My exchange studenti jsme dostali jen certifikát. Potom co jsme si došli pro diplom nás vyfotili, a nakonec jsme si šli zase sednou. Nakonec jsme si přehodili takzvanou “tassel" z pravé strany na levou a vyhodili čepičky do vzduchu. Ale nikdo moc nevěděl, kdy je můžeme vyhodit, protože to nikdo neřekl, a tak to bylo takové zvláštní a neletěly nahoru najednou. Po graduaci jsem hledala rodiče a kamarády. Zjistila jsem, že jsou tam dva východy z budovy, které vypadaly úplně stejně a já jsem čekala u špatného. Klasika. Hlavně, že jsem na všechny řvala, že jsem u schodů. 😄 Vyfotili jsme opět plno fotek a došlo k pár zmatkům, ale nakonec jsme vyjeli směr škola a šli na grad party! Naďa musela ještě jíst, a tak jsme zastavili v McDonald's, kde byla strašně dlouhá řada. A my měly asi jen 20 minut do té doby, než uzamknou vchod. Řada vůbec nepostupovala, a tak jsem musela běžet ke škole, aby nám vážně nezavřeli ten vchod. Naďa ale dojela hned krátce potom, co jsem tam došla já. Dovnitř nás nepustili s jídlem, takže jsme to ještě ještě rychle dojídaly. Grad party byla ta nejlepší školní akce za celý rok! Měli byste to vidět. V tělocvičně byl skákací hrad, laser game hrad, paintball, naše oblíbená foto budka, a ještě nějaká velká nafukovací věc, na které se soupeřilo o shození soupeře. V další tělocvičně bylo kasino a baseball a v bazénu probíhaly závody na kajacích. Byl to úplně super večer. Nasmáli jsme se. Já vyhrála deku. Bylo tam plno dobrého jídla. Ve 3 ráno pro nás přijel Dave a Naďa s Idou jely ke mně na noc. Ten večer jsem viděla spoustu lidí naposledy, což bylo dost smutné. Vlastně jsem se i po graduaci loučila s Trudy, což bylo v ten den nejhorší. Doma jsme si s holkama ještě dlouho povídaly, a nakonec šly spát v 5 ráno s tím, že jsme měly budík na 7, protože měla přijít Naziha. Nevím, jak se to stalo, ale nevzbudily jsme. Najednou jsem viděla Nazihu stát v pokoji. Koukla jsem na hodiny a bylo 8:30! Čekala před domem skoro 2 hodiny. Měli jste vidět ty její zprávy. (It's starting to rain. Okay, I'll wait here... 😄) Cítila jsem se ale hrozně. Nechápu, jak jsme ten budík nemohly slyšet a hlavně, jak se vypnul. Naziha nám to naštěstí odpustila. Povídaly jsme si a já se dobalovala. Potom odjížděla Ida. Bylo to strašně moc smutné, ale v tu chvíli jsem se prostě moc necítila, že už ji neuvidím. A víte co? Opravdu to nebylo naposledy. Protože jsme se ještě setkaly, ale o tom až v jednom z dalších článků. Nakonec přijeli naši. Dali jsme všechny kufry do auta a já se musela rozloučit s rodinou. Bylo to smutné a dost zvláštní. Já nikdy nevím, co dělat v takových situacích. Nejde mi brečet, i když jsem smutná, a dokonce se můžu hned za pár minut smát. Bylo ale zvláštní odjíždět ze sousedství a vědět, že už nepůjdu na autobusovou zastávku anebo že už nepoběžím mou typickou trasu. První jsme zavezli Nazihu do školy, protože to byl normální školní den. Ale ani moje host ségry v ten den nešly, aby se se mnou mohly rozloučit, což bylo moc hezké. Loučení s Nazihou bylo těžké, protože měla slzy v očích a já si tak nějak začínala uvědomovat, že se opravdu loučíme na dlouhou dobu. Poslední a nejtěžší loučení bylo s Naďou. Loučily jsme se strašně dlouho a tentokrát jsme byly už dvě se slzami v očích. Bylo to ale na jednu stranu i moc pěkné. Nejlepší část byla, když už jsme byli v autě a já mávala na Naďu a ona na nás začala řvát: "ty pičo!" Haha, netuším, kdo ji to naučil. Mamka měla z toho Vánoce. 😄 Potom, co jsme opustili Grand Blanc , jsme se vydali na sever za dobrodružstvím! Sever Michiganu je krásný a já jsme ráda, že jsem jej konečně viděla. O tom bude tedy zase až příští článek. Tenhle byl dlouhý, ale myslím, že si to graduace a poslední den v GB zaslouží. Ahoj po dlouhé době! Omlouvám se, ale vůbec teď nestíhám. Poslední dva týdny jsou strašně moc nabité. V pondělí 29.5. byl Memorial Day k uctění padlých vojáků. Já jsem šla k Idě domů na její grad party a zároveň oslavu právě Memorial Day. Grad party byla oslava graduace, kdy se sejde spousta lidí a oslavující dostane nějaké malé dárečky. Bylo to strašně super. Přišla i Marta a Naďa a k tomu celá širší host family od Idy. První jsme grilovali a povídali si. Ida dostala krásný dort a cupcakes s dánskými vlajkami. Jakmile dorazila Naďa, která přišla později, jsme se šly s holkama ven fotit. Nafotily jsme asi milión fotek, ale byl to náš poslední společný den. Jakmile se setmělo, jeli jsme se podívat na nějaké tajné místo na ohňostroje. Bylo to úplně super. Leželi jsme na malé louce na dece a sledovali asi desetiminutový ohňostroj. Dokonce už nebyla ani skoro vůbec zima. Doma jsme šly zase jíst, protože Naďa mohla opět až po západu slunce. Potom jsme byly v pokoji a povídaly si a dělaly blbosti. Bavily jsme se tím, že jsme překládaly různé věci v Googlu v jazyce někoho jiného a potom to zapínaly do mikrofonu. Když jsme potom chtěly jít spát, bylo už po druhé ráno. Naďa musela zase brzy vstávat, aby se ještě najedla před východem slunce. Spala jsem asi jen necelou hodinu, kdy jsme se opět probudily a šly do kuchyně. Po téhle výpravě jsme si s Martou povídaly až do šesti rána. Za celou noc jsem naspala asi jen 3 hodiny, ale to vůbec nevadí, protože to byla nejlepší přespávačka. Ráno jsem se musela rozloučit s Martou, což bylo moje první loučení. V tu dobu mi ale ještě moc nedocházelo to, že už brzy budu odjíždět. Když jsem dojela domů, pokračovala jsem v balení a také jsem se snažila něco dospat, ale nemohla jsem už usnout. V ten den totiž přijížděli mojí rodiče a Kajka!!! Večer k nám přijela Trudy a čekali jsme na moji rodinu až přijedou. Měli jsme naplánované, že všichni (kromě Denise, protože byla v práci) půjdeme na večeři. Nakonec jsem se po dlouhém čekání dočkala! Viděla jsem, jak přijíždí k domu auto a v něm moji rodinu. Musím říct, že jsem ze začátku byla nervózní, ale bylo to nakonec strašně pěkné. Všichni jsme se přivítali a potom se konečně obě moje rodiny setkaly. Chvíli to bylo trochu divné, protože mojí rodiče nemluví moc anglicky, takže jsem občas před mou host family mluvili česky. Taky tím, jak se neznali, tak to bylo takové nejisté. Ale naštěstí to bylo strašně moc fajn na večeři. Nějak jsme si popovídali a taky se pořádně nasmáli. Naši potom jeli na hotel a já s Kajkou k mojí host family. Byla jsem moc ráda, že tam Kajka taky zůstává a že jsme mohly být konečně zase spolu a popovídat si.😊 Druhý den ráno nás vyzvedli mí rodiče a jeli jsme ke škole pro věci na graduaci. Naši tak mohli aspoň trochu vidět moji školu. Taky jsem se tam sešla s Naďou, kterou jsme brali na výlet. Ještě předtím jsme jeli koupit druhý kufr pro mě. Neměla jsem šanci se sbalit jen do jednoho. Nakonec jsme i později vyzvedli Idu a jeli jsme do Henry Ford Museum v Detroitu. Bylo to tam fajn, ale zase nic extra vzrušujícího. Nejlepší na tom bylo sushi, na které jsme šli po návštěvě musea, haha. 😃 Doma jsem se potom musela už dobalit. Měla jsem ještě plno věcí mimo kufry. Taky jsem se trochu připravovala na další den, kdy byla graduace. O té ale až v příštím článku, protože si myslím, že ta si zaslouží delší převyprávění. Tak zatím ahoj a snad to dopíšu co nejdříve. Ahoj! Poslední týden byl opravdu nabitý. Pořád se teď něco děje. Myslím, že je to tak všude ke konci školního roku. Jenže tady to pro nás znamená také konec exchange, a tak se snažím trávit co nejvíce času s kamarády a rodinou. Předminulý víkend jsem byla oba dva dny s holkama. První jsem šla do parku s Naďou, Nazihou a Idou. Procházely jsme se v lese a povídaly si. Užívaly jsme si krásného počasí a to, že můžeme být spolu. Asi po dvou hodinách nás vyzvedla mamka od Nazihy a jely jsme do Flintu na farmářský market. Mám to tam strašně ráda, protože tam všude mají malé obchůdky s něčím dobrým. K jídlu jsme si koupily pho a sušenky. Nakonec jsme jely k Idě, kde jsem já a Naďa zůstaly na noc. Večer jsme grilovali a dělali s'mores u ohně. Nakonec jsme spaly u Idy v pokoji, kde já a Naďa vždycky spíme na zemi. Je to sranda, ale ten pokoj je trochu malý. Ale aspoň to vypadá jako přesně taková ta přespávačka, kdy si přinesete svoje deky a polštáře a spíte tam, kde je zrovna místo na podlaze. 😃 Druhý den jsme jely nakupovat do mallu. Vzal nás opět od Idy host taťka, Tim. Nejlepší věc je, že pokaždé jak přijedeme k mallu, tak se nás Tim zeptá, kdy se chceme sejít. Předtím než odpovíme, dá nám vlastní názor, kdy nám prakticky řekne, že máme hodinu. Hodinu na nákupy?! Prostě chlapi. To si myslí, že něco koupíme za hodinu? To ani ten obří Forever 21 anebo H&M neprojdeme za hodinu. Takže to klasicky skončilo tak, že jsme tam strávili 5 hodin!!! Nekecám. Poslední návštěva mallu se opravdu vydařila. Jen jediná věc je, že jsem tak trochu plánovala nakoupit nějaké dárky a zase to skončilo tak, že jsem akorát nakupovala pro sebe, upss... Domů jsme přijela až večer, protože jsme se stavili po tom náročném nakupování na večeři. A co bylo úplně nejlepší? Druhý den mi začínaly ve škole finals! Je to úplně stejné jako u midterms. Měli jsme velké testy z druhého semestru. Naštěstí jsem to neměla ze všech předmětů. V pondělí jsme šli do školy až na 10:30 na poslední 3 hodiny. Můj první test byl z US History. Na to, že jsem si začala procházet review guide až o půlnoci, to dopadlo dost dobře. Další hodina byla American Lit, kde jsem test neměla. Nakonec jsem měla test z intro calculus (matika), který byl úplně v klidu. První část testu jsme měli už v pátek, takže se to dalo i stihnout. Po škole jsem jela domů, abych se mohla "učit" na psychologii. Některé lidi ze školy jsem ten den asi viděla už naposledy... V úterý jsem měla tedy testy z prvních tří hodin. Jako první byl test z psychologie, na který jsem dostala review guide s 280 otázkami. Jedna dobrá věc o testech tady je, že máte to review, což je vlastně většinou stejné jako test. No, doma jsem si to jednou celé přečetla, přičemž jsem mnohdy ani netušila, že jsme něco takového dělali. Ani netuším, jak se mi pak povedlo prolézt s A-. Ve fyzice jsme dělali jen pokus, protože jsme už psali test týden předtím v Cedar Pointu. Nakonec jsem měla Video production, kde jsme test samozřejmě taky neměli. Jen nám dal za úkol udělat poslední projekt, který jsme ale tak trochu nedokončili. Po škole jsem šla ven s Naďou a Idou. Bylo to zvláštní odcházet a vědět, že to byl poslední den. Bude mi to chybět. Ani nevíte jak moc. Každý detail. To, jak se procházím chodbou plnou skříněk anebo to, jak jsme museli přecházet z kampusu do kampusu kolem fotbalového hřiště. S holkama jsme si šly koupit sushi a šly si sednout do Qdoby. Potom jsme si to zamířily do Starbucks a na zmrzlinu do Ziggy's. Jo bylo mi špatně, ale tak byl to poslední den že jo. 😃 Když jsem přišla domů, všichni jsme šli na školní koncert od Sary. Chodí do orchestru a hraje na cello. Tenhle den se zdál doslova nekonečný. Ve středu jsem byla doma a užívala si volný den. Taky jsem řešila ukončení programu a odesílala papíry koordinátorce. A psala esej do fyziky do české školy. 😐 Ve čtvrtek brzy ráno přišla Naďa. Povídaly jsme si doslova celé dopoledne a připravovaly snídani. Potom jsme šly kolem jedné do školy do World Culture klubu. Šly jsme pěšky od domu. Jako nebylo to tak daleko, něco přes 5 km, ale začalo pršet asi po 5 minutách, co jsme vyšly. Cesta nám zabrala kolem hodiny. Nakonec jsme byly rády, že jsme konečně do té školy došly. Tohle jsem ale chtěla udělat celý rok a jsem fakt ráda, že jsme to šly pěšky. Holky z tracku byly z toho úplně vedle. Nikdo tady pěšky nikam nechodí. 😃 Ve škole jsem jako první vrátila oblečení z tracku. Nakonec jsme přišly o něco později do klubu. Potom jsme šly i s Nazihou zase do Qdoby. Asi už naposled. Koupily jsme se mega moc jídla. Ještě, že jsme v ten den nejedly nic jiného než snídani, haha.😃 Zvykla jsem si teď na to, že jíme jen dvě jídla denně, ale jedno je vždycky větší. Není to asi úplně nejzdravější, ale tohle je přesně americký životní styl.😃 Po jídle mě a Naďu vyzvedla Ida s Martou a jely jsme do kina. Marta je ze Španělska a chodí do školy kousek od Flintu. Čekaly jsme dost dlouho na film, tak jsme si šly sednou do Buffala. Já a Naďa jsme ale už fakt nic nejedly. Nakonec jsme šly na film Everything, Everything. Bylo to fajn, ale zase ne něco úžasného. Nečetla jsem knížku, ale myslím, že bude mnohem lepší. V pátek jsem byla přes den doma a večer jsem jela k Nadi na rozlučkovou večeři. Muselo to být už v pátek, protože Nadě další den začínal Ramadan a musela se pustit. Byla tam taky Naziha a Ida. Haha, jsme teď spolu fakt skoro každý den. Byla to sranda. Večer jsme seděly u ohně a poslouchaly staré hity. Takové večery mám strašně ráda. Sobotu jsem strávila s rodinou. Přijela Trudy s Mikem a dělali jsme vafle. Odpoledne jsme jeli do kina na Pirates of Caribbean 5. Je to prostě klasika. Sice mi přišly některé předešlé díly lepší, ale i tak to bylo super a vtipné. Tenhle díl byl rozhodně více komedie než ty předešlé. V neděli jsem byla celý den doma a vyráběla jsem holkám rozlučkové dopisy. Nechtěla jsem to dělat nějak extra fancy, ale nakonec mi to zabralo skoro celý den. 😃 Večer jsem jela s Naďou a Nazihou do mešity. Musím říct, že jsem byla trochu nervózní, protože jsem neměla nejmenší ponětí, co se bude dít. Už od rána jsem vyzvídala od Nadi, co si můžu obléct. Naďa ke mně přijela o něco dříve, a tak jsme se šly projít kolem sousedství. Pak nás vyzvedla Naziha s její ségrou a mamkou. Jely jsme do Fentonu na spíše takovou farmu. Bylo to ale nakonec fajn. S holkama jsme si povykládaly a najedly se. Měli tam jídlo z různých koutů světa. (Holky můžou jíst po západu slunce.) Myslím, že to byl nový a jiný zážitek, protože popravdě, kdy se takhle dostanu do mešity o Ramadanu. Ze začátku jsem se sice cítila nesvá, protože si řekněme upřímně, jsem tam byla jediná, kdo nebyl muslim. Ale nakonec to bylo fakt fajn, každý byl milý. Holky se šly modlit před večeří a muž, který to doprovázel mluvil v arabštině a znělo to fakt zajímavě a exoticky. Chvíli jsem si připadala, jak bychom se přesunuli do Arábie. Nakonec je z toho delší článek, než jsem si myslela. Děje se teď opravdu pořád něco. Nemůžu uvěřit tomu, že už mám za dva dny graduaci! A hlavně tomu, že se dnes uvidím s našima a Kajkou po 285 dnech! Strašně se těším, ale zároveň jsem trochu nervózní. Myslím, že je to z toho, jak jsem natěšená až jsem z toho nervózní, haha. Tak zatím ahoj a další článek bude určitě o plno zajímavých věcech! Ahoj, ahoj! Tenhle článek je docela po dlouhé době. Poslední měsíc byl snad ten nejhektičtější, což je ale dobře. S tím, jak se exchange blíží ke konci a zároveň také konec školního roku, je to toho opravdu moc. Já si to tady ale užívám co to jde, protože už mi zbývají jen 2 týdny v Americe! Takže co se vlastně stalo od posledního článku shrnujícího můj týden? Samozřejmě spousta tracku, haha. Moje sezóna už skončila a já musím říct, že jsem na jednu stranu ráda, protože jsem byla z toho už dost unavená, ale zároveň je mi to líto. Všichni mi budou chybět a po pár dnech i to trénování. Měli jsme dual meet v Brightonu. Ten den byla strašná zima a pršelo. Chtěla jsem být kdekoliv, jen ne na těch závodech. Ten stejný týden byl ještě velký invitational, ale tam jsem nejela, protože to bylo těsně před Chicagem. O Chicagu jsem Vám už napsala minule. Skvělý výlet, na který ráda vzpomínám. Po Chicagu toho bylo neskutečně moc. Hned druhý den po příjezdu jsem měla opět track meet, tentokrát to byl poslední home meet proti Hartlandu. Byla jsem ráda, že mě coach nechal běžet, i když jsem nebyla den předtím na tréninku. Ten den jsem ještě k tomu běžela míli i dvě míle. Byl to ale super meet. S holkama jsme se pořád smály a užívaly si to. Ve čtvrtek 11.5. byla Senior Honors Night. Je to formální událost, na které seniors získají stříbrné nebo zlaté stužky, které pak mají kolem krku na graduaci. Dostávají je za určité GPA, které je vypočítané z jejich známek. Nevím úplně přesně, co to je a jak se to počítá, ale čím větší, tím lepší. S vysokým GPA se můžete dostat na dobrou universitu. Zlatá stužka je lepší než stříbrná a dostanete ji za GPA nad 3.5. Také se tam oznamují stipendia a speciální ocenění. Vypadalo to tak, že se chodilo k pódiu v abecedním pořadí. Vždycky řekli jméno studenta, jakou stužku dostal a pokud měl nějaké ocenění, šel na universitu anebo dostal stipendia, řekli i to. Celý večer trval přes dvě hodiny, takže jsem už ke konci skoro usínala. Domů mě vzala Huyen. Normálně nás k domu sledovalo nějaké auto, což jsem zjistila, až když jsem vystupovala. Nějaký chlap po mně začal křičet, že jsme ho málem srazily. O ničem jsem tedy nevěděla a taky jsem byla pěkně zmatená. Asi to na mě viděl a nakonec naštěstí odjel. V sobotu 13.5. jsme měli z tracku conference meet. Byl to zatím největší meet, co jsme měli. Já musela jet už v 6:30 ráno s trenérem, protože bych se tam jinak neměla, jak dostat. Celý den jsem tam čekala na můj závod, který byl kolem třetí odpoledne. Ze začátku jsem tam usnula na zemi a spálila si obličej...skvělý. 😃 Holky se strašně smály. Ale musím říct, že jakmile přijeli ostatní, tak celý den utekl celkem rychle. Dokonce jsem si zlepšila čas na 2 míle na 13:06! Sice to není úplně nějaký skvělý čas, ale i tak jsem ráda. V pondělí a úterý jsem měla field trips. První byl s Video production třídou na místní vysokou školu. V úterý jsem jela z fyziky do Cedar Pointu v Ohio state! Je to velký zábavní park s horskými dráhami. Vyjížděli jsme v 6:30 od školy a cesta trvala asi 4 hodiny. V autobuse jsme dostali naši final exam. Něco jsem sice udělala, ale i tak mi dost chybělo. K tomu si vedle mě sedl nějaký kluk, který byl ale trochu weirdo. Pořád mi říkal něco o tom, jak se snaží založit tým na hraní počítačových her. 😃 V parku jsem byla s Nicole a Sophie z tracku a jejich kamarádkou. První jsme dodělávaly test. Holky byly ale z jiné třídy, takže také měly jiný test. Naštěstí jsem později potkala holky z mojí třídy a mohla to od nich opsat. Po odevzdání testu, jsme si šly užívat horských drah a jídla. Park byl opravdu obrovský! Nikdy jsem neviděla tak velké horské dráhy. Bylo to přesně jak z filmu. My jsme ale nešly na všechny atrakce. Já bych celkem i šla, ale ostatní nechtěli a sama jsem se bála. 😃 I tak to byl fajn den. Bylo krásné letní počasí, až jsem se spálila. Večer jsem byla neskutečně unavená a těšila se do postele. Dlouhá jízda autobusem se pak zdála nekonečná. Druhý den na tréninku jsme běželi na zmrzku do místního vyhlášeného místa, Ziggy's. Chodí tam snad celé město. Moc se jim ale nedivím, je to tam fakt hodně dobré! Popravdě poslední týden tracku byl dost lehký. Skoro vůbec jsme netrénovaly a trenéři byli nějací milejší. A to jsme měli v pátek největší závody Regionals. V každé disciplíně mohli být jen dva běžci z jedné školy. Vyjížděli jsme už před dvanáctou od školy. Jak naschvál to byl jediný den, kdy pršelo a bylo kolem 10 stupňů. Celou dobu jsme s holkama strávily ve stanu pod dekami. Já opět zase čekala až do devíti večer, kdy jsem běžela dvě míle. Domů jsem přijela kolem půlnoci neskutečně unavená. Ale byly to jedny z nejlepších závodů! Kvůli čemu? Kvůli lidem v mém týmu. Došlo mi, jak dobře se v tom kolektivu cítím a že jsem si opravdu našla kamarády. Když se podívám zpět na můj první cross country závod, kdy jsem si stále občas připadala nejistá a měla pocit, že jsem tam občas sama, a teď na můj poslední trackový závod, kdy jsem si připadala tak jistě a byla neuvěřitelně šťastná. Je to neuvěřitelné. Jsem ráda za všechno, co jsem zažila a že jsem potkala tak skvělé lidi. 😊 To je tak nějak shrnutí toho nejdůležitějšího za posledních pár týdnů. Více toho zase napíšu v dalším článku. Tak zatím ahoj! |
Categories
All
Archives
April 2017
↓New video!↓ |