Do Paříže jsem se vydala na takový malý euroweekend na začátku záři 2014 s taťkou. Páni, až teď jsem si uvědomila jak dávno už to bylo. Pořád mi připadá, jako by to bylo nedávno. Na letišti bylo ten den plno vojáku a ochranky. Až tam mi došlo, že je 11.9. a já, která normálně s létáním nemám problémy, jsem celé dvě hodiny letu proseděla s nervózním pocitem. Po příletu nás čekala ještě dlouhá cesta vlakem na hotel. Naštěstí jsme ho pak docela rychle našli. Večer jsme se vydali projít do města. Od hotelu jsme jeli vždy metrem. Naše nejbližší stanice byla St-Georges. Stanice metra a jeho trasy v Paříži jsou dost přehledné a po jednom večeru jsme se dobře orientovali. Jediné co bych vytkla je to, že stanice jsou dost špinavé. Naše procházka byla nakonec dost dlouhá a mě bolely strašně moc nohy :) Stála ale určitě za to. Viděli jsme noční Eiffelovku, která byla překrásná. Taky jsme si dali večeři v místní restauraci, jídlo bylo výborné! Musím říct, že já vnitřnosti rozhodně nejím, ale nic tak dobrého jako salát s grilovanými kachními žaludky jsem nejedla (objednala jsem si ho omylem, neboť jídelní lístek byl jen ve francouzštině). :) To až druhý den jsem zkusila pravé francouzské macarons a šneky, kteří chutnali božsky. :) Paříž je pro mě jedno z nejkrásnějších měst, které jsem zatím navštívila. Celá atmosféra města se mi líbila. Lidé, kteří běhají v parku pod Eiffelovkou a nebo ti co jedou v metru do práce se sluchátky na uších. Všechno to působilo svým kouzlem a já si užívala procházky městem v začínajícím podzimu. Chodili jsme typickými francouzskými ulicemi a téměř na každém rohu jsme natrefili na krásnou malou kavárnu nebo cukrárnu. Jeden z nejkrásnějších zážitků byl večer u Baziliky Sacré-Cœur. Byla překrásně nasvícená. Na schodech kousek pod ní sedělo spoustu lidí a poslouchali zpěv místních hudebníků. Sedli jsme si k nim a od prodejců chodícími mezi námi si taťka koupil pivo. Muž vedle mě to všechno kreslil do svého bloku v tom slabém světle, které šlo od pouličních lamp a té překrásné stavby za námi. Pokud se vydáte do Paříže, určitě navštivte všechny ty známá místa. Louvre je jedno z nich a bez toho aby jste ho neviděli aspoň z venku by to nešlo. Pokud, ale nejste velcí nadšenci do umění jako já, jeho návštěvu si moc neužijete a ztratíte akorát čas. Mona Lisa, kterou sotva uvidíte přes ty davy turistů před ní a její (pro mě celkem překvapení) malé rozměry, za to nestojí. Kousek od Louvre jsme ale našli známý most se zámky všech velikostí a v nich vyryté vzkazy. Škoda, že se most bourtí pod tíhou železa, a proto na některých místech byly dřevěné desky. Určitě ale navštivte katedrálu Notre Dame a Vítězný oblouk, u kterého vás nejvíce nadchne provoz aut kolem. My jsme i na něj vyšli a podívali se na táhlou Champs-Elysées, po které mě neskutečně bolely nohy, než jsme ji přešli (vidět ale obchod Louise Vuittona bylo něco, stojí se do něj dokonce řada). Také jsme se samozřejmě vydali až na vrchol Eiffelovy věže. Nahoru jsme jeli výtahem a cesta nám trvala něco kolem hodiny a půl díky frontám. Výhled byl dechberoucí. Auta projíždějící městem, Vítězný oblouk, Champs-Elysées, atletický stadión, Martovo pole...vše působilo svým dojmem. Poslední den jsme chtěli jít nakupovat, ale jaksi nám nedošlo, že je neděle a všechny obchody jsou zavřené. Tak jsme si šli sednout na Martovo pole, kde jsme si naposledy užívali pohled na dominantu Paříže.
0 Comments
|
Categories
All
Archives
April 2017
↓New video!↓ |