Happy Easter!
V neděli večer jsme se domluvili, že ráno nemusím do školy, protože byl seniors skip day. Co to znamená? Seniors nejdou do školy, ale počítá se to jako neomluvené hodiny. Je to tradice na mnoha školách. Já měla ale strach, že pak nemůžu přijít na trénink. A tak mě Dave hodil do školy aspoň na poslední dvě hodiny. Bylo to v pohodě, protože jsme stejně toho moc nedělali. Odpoledne jsem šla na trénink a nikdo se neptal, proč jsem nebyla skoro celý den ve škole, takže všechno v pohodě. Druhý den jsme my seniors nemuseli znovu do školy, protože všechny ostatní třídy měly testy. Hlavně juniors, kteří psali SAT. Přijela jsem kolem třetí ke škole na dual meet z tracku. Dual meet znamená, že jsme závodili jen proti jedné škole. I když to nevypadalo, byla venku dost zima a hodně foukalo. Všichni mrzli. Nechápu, proč jsme tam museli být víc jak hodinu a půl před začátkem. Běžela jsem s holkama štafetu 4x800m. Byla to celkem sranda, protože my i druhý tým jsme měli jen jednu štafetu, takže vždycky běžely jen dvě holky. Naše štafeta prohrála. Prohráli jsme i celý meet. Druhá škola (Milford) byla fakt dobrá. Já jsem ještě ke konci běžela 2 míle. Moc se mi nechtělo běžet 8 kol kolem tracku, ale zároveň jsem se i těšila. Mám radši delší tratě. K tomu, když to srovnám s cross country, tak to bylo pořád skoro o 2 km kratší a bez kopců, takže to i nakonec celkem rychle uteklo. Běžela jsem 13:36, za což jsem na prvním meetu ráda. Na konci jsme všichni běželi v zástupu kolem tracku a druhý tým běžel v opačném směru a všichni jsme si plácli. Bylo to strašně super. Nikdy jsem nic takového nezažila. Věci jako tohle mi v Česku opravdu chybí. Nebo třeba když jsem doběhla 2 míle, tak mi holka z druhého týmu pomohla vstát a byla strašně milá. K tomu mě i později povzbudilo plno lidí, které jsem vůbec neznala. První venkovní meet byl určitě zážitek. Jediné, co mi (a ostatním) vadí je, že jsou trenéři až přehnaně přísní a dělají hloupé věci. Okay, chápu, proč nesmíme používat telefony. Tohle se ještě dá. (Proto tady asi nebude moc fotek z běhání.) Ale například nás rozdělili na sprintery a long distance runners, takže jsme ani jako holčičí tým neseděly a nerozcvičovaly se společně. K tomu se prý ani nesmíme bavit s klukama. Zatím na to skoro všichni kašleme, ale pak si musíme poslechnout dlouhé proslovy trenérů. A navíc jsme si moc nepomohly, když holky ve štafetě 4x400m vyhrály, ale diskvalifikovali je, protože neměly stejně barevná trička. To je pravidlo. Ve středu jsem šla do školy o 3.5 hodiny později, protože se zase psaly nějaké testy. V hodinách jsme toho moc nedělali. Tak celkově mi přijde druhý semestr mnohem lehčí. Odpoledne byl trénink, kde jsme běželi 4.5 míle dlouhý běh. Běžela jsem s kamarádkou, která je rychlejší a myslela jsem, že umřu. 😄 Už se ale začínám cítit lépe. Ve čtvrtek jsme měli první hodinu dlouhou dvě hodiny, protože se stále psaly testy. Zbytek dne byl celkem v pohodě. V angličtině jsme už měli nového učitele, protože naše učitelka je (možná už byla) těhotná a měla blízko k termínu. Odpoledne jsme měli trénink jako každý den. Kromě rozklusu a výklusu jsme běželi 18x400m. Deset jich bylo kolem 1:30min a zbytek byl klusem. Vždycky se to střídalo. Už nebudu asi moc rozepisovat tréninky. Chtěla jsem jen, ať máte představu o tracku, pokud uvažujete nad exchange a dělání nějakého sportu. V pátek byl Good Friday, a tak se nešlo do školy. Ano, tenhle týden jsme to s tou školou dost ošidili. Jsem ráda, protože se mi popravdě teď do školy vůbec nechce. Ten den jsem strávila dost času voláním a večer jsme šli na večeři do mexické restaurace, která je kousek od domu. V sobotu ráno jsem šla na trénink. Nevěřila bych, že se tohle někdy stane mi, ale byla jsem tam jediná! 😄 Doufala jsem tak, že to bude aspoň lehčí, ale to jsem se mýlila. Běžela jsem fartlek a naběhala 8 km. Odpoledne jsme byli doma a Denise připravovala velikonoční večeři. Měli jsme šunku, sladké brambory a fazolky s mandlemi. Bylo to výborné! V neděli ráno jsem slyšela všechny celkem brzy v obýváků. To proto, že holky dostaly košíky se sladkostmi. Je to tady tradice. Bunny přinese dětem malé dárky. Já dostala taky košík plný dobrůtek! 😊 Potom jsme se společně dívali na film a měli snídani. Denise připravila nápoj z mléka, pomerančového džusu, vanilkového extraktu a ledu. Bylo to zvláštní ale dobré. Zbytek dne jsme koukali na telku, jedli a já se opět snažila dělat něco do školy. Celkem ty Velikonoce prožívají. Rodiny se schází, mají velké obědy a děti hledají vajíčka naplněná sladkostmi, které jim schoval bunny. Bylo to všechno opravdu pěkné. Zítra už ale jdeme do školy, protože tady nemají v pondělí volno. Chce se mi, protože se těším až budu zase více ve společnosti, ale zároveň se mi nechce učit. (Nemám žádné fotky za tento týden. Zapomněla jsem vyfotit svůj košík. Byly tam ale jen čokoládové věci a karta do Starbucks.)
0 Comments
Ahoj zase po delší době! Minulý týden jsme měli spring break. V názvu možná slyšíte slovo jaro, ale většina dnů byla k jaru pěkně daleko. Počasí v Michiganu je nevyzpytatelné a v jednom dnu se vám můžou vystřídat všechny čtyři roční období. To byl také jeden z důvodů, proč jsme se nakonec nevydali ani do Chicaga. V pondělí začalo pršet. Bylo takové to počasí, kdy je tma a nic se vám nechce dělat. Kolem poledne jsem se zmínila Denise, že ještě nemám šaty na prom. Za 5 minut za mnou přišla, že můžeme jet hned. A tak se stalo, že jsme jeli na prom dress shopping. Mall je asi kolem 45 minut od nás. Byl tam obří obchod se stovky šatů. Já si strašně moc přála tmavě modré, a tak jsme do kabinky vzaly asi 10 různých kousků v námořnické modré. Vybírání šlo docela rychle a já za chvíli měla vlastní šaty. Mé nejmladší host ségře Anně se líbily nejvíce. Ještě jsme koupily nějaké doplňky a psaníčko. V úterý dopoledne jsem jela k Nadi domů. Stále pršelo, a tak jsme koukaly na film. Když zázrakem na chvíli přestalo, vydaly jsme se na krátkou procházku. Na cestě zpátky jsme to vzaly okruhem kolem celého sousedství. Ke konci už zase pršelo. Byl to takový společný den nicnedělání. Ve středu jsem jela se ségrami a Denise navštívit Trudy do její školy. Chodí na Wayne State University v Detroitu. Prošly jsme kolem pár budov v hlavní části. Co mě zaujalo je to, že byly celkem malé, ale bylo jich dost. K tomu je skoro ve všech hlavních budovách Starbucks. Ve středu ráno byly všechny plné studentů. Kampus se mi celkem líbil. Trudy ale nadávala, že do některých hodin musí chodit i více jak míli. Některé budovy jsou úplně v jiné části města. Podle Trudy, ta část, kde jsme byli je prý bezpečná. To, jak moc je Detroit nebezpečný mi pořád zůstává, tak trochu záhadou. Spousta lidí tam nechce jít pěšky ani z auta do stadiónu. Zatímco jiní chodí kilometry přes město. Každopádně je to jedno z nejnebezpečnějších měst v USA, takže bych nějakou delší procházku asi neriskovala. Když jsme jeli domů, tak jsem se úplnou náhodou dozvěděla, že další den nikam nejedeme. Mělo začít sněžit a moje rodina nechtěla řídit a chodit po městě ve sněhu. Což chápu, ale zároveň jsem byla i trochu zklamaná. Ve čtvrtek bylo venku ale opravdové peklo. Občas sněžilo, občas pršelo a do toho foukal silný vítr. K tomu byla celý den tma. Tou dobou byl už instagram plný fotek z Floridy, Mexika a dalších teplých krajů, kde se vydali mí američtí spolužáci a kamarádi. V tu chvíli jsem jim to sluníčko a oceán opravdu záviděla. Pátek přeskočím, protože jsme byli stále doma. Šla jsem konečně po 4 dnech běhat. Taky přijela Trudy a koukaly jsme na 13 Reasons Why. Ano, já vím. Kouká na to doslova každý. Popravdě mě to zas tak moc nebaví. Jsem zatím u 6. epizody, ale chci vědět, jak to skončí. Prosím, žádné spoilery! V sobotu odpoledne jsem jela na noc k Nadi. Protože bylo konečně hezky, šly jsme se opět projít. Večer k ní přijela i Naziha a vařily jsme večeři. No spíš Naďa, protože to bylo thajské jídlo. Mňam! Jídlo od Nadi je nejlepší. Budu ji muset v budoucnosti navštívit v Thajsku jen kvůli toho jídla, haha. V noci jsme šly ven před dům a fotily jsme vtipné (a trapné) fotky. Byla to sranda. Druhý den brzy ráno jsme jely s host family od Nadi do Grand Rapids do Meijer Gardens. Stavili jsme se pro kafe na cestu, která trvala kolem 1.5 hodiny. Předtím než jsme tam dojeli, jsme šli na snídani do vyhlášeného místa. Byla to roztomilá malá kavárna, která byla plná do posledního místa. U stolu jsem řešila velké dilema, co si mám dát. Nakonec jsem skončila s mísou z míchaných vajíček, lososa, brambor a sýru. Bylo to opravdu moc dobré a obrovské! Byla jsem plná další 3 dny potom. 😃 Zahrada byla krásná. Začali jsme místností s uměním a pokračovali přes skleník. Ten se mi strašně moc líbil. Byly tam všude malé roztomilé kaktusy a květiny. Nejlepší část byla s motýly. Všude kolem nás létali krásní barevní motýli. Nejhezčí byl velký modrý motýl. Snažily jsme se ho vyfotit, ale skoro nikdy nepřistál. Nakonec jsme se vydali do zahrad. Mám pocit, že jsme je prošli celé. Protože bylo zrovna po příšerném počasí, nebyly nikde květiny a tráva byla suchá a hnědá. I tak se mi to opravdu líbilo. Japonská část vedla kolem jezera a všude byly malé altánky u vody. Hodně zajímavá byla také část s nejrůznějšími sochami. V přírodě to mělo svou zvláštní atmosféru. Domů jsem přijela večer úplně unavená. A nechtělo se mi strašně druhý den do školy. Ono jsem ale zas tak úplně moc nemusela, protože byl seniors skip day. O tom ale až v dalším článku. Spring break jsem si nakonec užila. Skoro každý den jsme něco dělali a zároveň jsem si odpočinula. Nebyly to sice divoké pool party, ale na to jsem tady už dost dlouho, abych žila pořád v představách amerických filmů. 😄 V pondělí a úterý jsem šla do školy a na tréninky, které byly náročné, ale už se mi běhá o hodně lépe. Dostali jsme známku z Gatsby esejí a mám B+, z čehož má fakt radost. Ve středu byl den smutku. Ve druhé hodině oznámili v rozhlasu, že umřel jeden z učitelů matematiky. Bylo to hrozné. Zbytek dne vypadal asi takto. Všichni učitelé brečeli. Děcka brečely. Nemluvilo se o ničem jiném. Byl to jeden z nejoblíbenějších učitelů na škole a všichni ho znali. Komentoval školní sportovní události. Ten den jsme se neučili už v žádné hodině. Místo matematiky jsme byli v auditoriu a koukali na film, protože poslali učitele matematiky domů. Smutek byl úplně všude. Nejhorší je, že dostal infarkt z ničeho nic během vyučování. Jeho třída zavolala záchranku. Takové smutné události nám připomenou, aby jsem blízkým lidem říkali, jak moc je máme rádi. Kdykoliv a kdekoliv. Nepotřebujeme k tomu narozeniny, Vánoce, Valentýn... Zrušili všechny aktivity po škole, a tak jsem šla s Naďou a Nazihou do Starbucks. Bylo celkem teplo, a tak jsme poprvé seděly venku. Ve čtvrtek se mi vůbec nechtělo do školy. Pořád tam byla smutná nálada, což na každého jistým způsobem dolehlo. Dokonce tam měli i psy na terapii, aby se žáci uklidnili. Popravdě si myslím, že kdyby o tom všichni učitelé tak moc nemluvili, tak by se ani tolik studentů necítilo tak špatně. Chápu, že byli zdrcení z toho, co se stalo, ale nikdy jsem nic takového neviděla. Nevím, jestli to bylo úplně nejlepší brečet celou hodinu před patnáctiletými děckami. Po škole jsem měla dvě hodiny čas před odjezdem na meet, který byl v University of Michigan. Naďa se mnou počkala a popovídaly jsme si. Na meet jsme tedy vyjížděli dost pozdě. Začínal v 6.30 večer a byl opět indoor. Bylo to tam ale strašně fajn. Dobrá atmosféra, s holkami jsme si povídaly a běžely jsme štafetu 4x800m. Domů jsme odjížděli v jedenáct a ke škole jsme dorazili po půlnoci. Nevěděla jsem, jestli jít v pátek do školy, ale nakonec jsem se rozhodla, že jo, protože byl stejně jen half day. Dobře jsem udělala. Už jsme skoro nic nedělali, a protože moc lidí nepřišlo, tak to bylo v každé hodině strašně fajn. Nejlepší byla matika, kde nám učitel hrál na kytaru a zpíval. Po skončení školy, jsme měly s holkama plán, že já a Ida pojedeme autobusem od Nadi k ní domů a Naziha přijede autem. Co se ale nestalo. Když jsem s Idou nastupovala do autobusu, zastavila nás řidička, že to není náš autobus a že musíme vystoupit. Tak jsme skoro ani neodmlouvaly a rychle běžely do autobusu od Idy, že to zkusíme tam. Jenže opět to stejné. Nechtěla mě do toho autobusu pustit. Začala jsem si vymýšlet příběh, že k ní musím, protože nemám doma rodiče a ani klíčen od domu. Nikam to ale nevedlo a zkrátka mi řekla, ať vypadnu z autobusu. Hádala jsem se s ní asi dvě minuty, a nakonec jsem odešla. Ida tam zůstala. Protože už bylo pozdě, všechny autobusy odjely a já zůstala u školy sama. Volala jsem Nazihu, ale nebrala mi to. Nakonec pro mě přijela od Idy mamka, která nás vzala k Nadi, kde už byla i Naziha. Nejdříve jsme udělaly k obědu míchaná vajíčka a koukaly na film. Naziha na chvíli odjela kvůli dobrovolné činnosti. Když byla zpátky, dělaly jsme palačinky. Naše klasika. Naďa k tomu dělá nějaký thajský krém, který je zelený a chutná jako kokos. Je to strašně dobré. K večeru jsme se vydaly do kina na Beauty and the Beast. Bylo to moc pěkné, jen tam bylo dost zpívaní, které mi přišlo zbytečné. Po filmu jsme hráli chvíli hry v takové malé herně a šly si sednout do Buffala. Objednaly jsme si sýrový talíř a povídaly si. Kolem 9.30 pm jsme jely domů. Byl to moc fajn den a nejlepší začátek spring break. V sobotu jsem nevěděla, co mám dělat. Holky jely s Denise nakupovat ještě předtím, než jsem se probudila. Taky jsem si chtěla odpočinout a neučit se. Byl krásný a slunný den, tak jsem si šla zaběhat. Konečně se cítím lépe. Doufám, že se dostanu i na pár tréninků během příštího týdne. Jinak ve čtvrtek odjíždíme do Chicaga, kam se strašně moc těším!!! 😍 V neděli jsme byli doma. Ráno jsme koukali na Arrival. Já už to viděla v kině, ale tenhle film je přesně jeden z těch, které musíte vidět víckrát. Celá myšlenka toho filmu se mi opravdu moc líbí. Je to zajímavé a tajemné sci-fi. Po dlouhé době jsem viděla film, nad kterým jsem uvažovala ještě dlouho po tom, co jsem se na něj dodívala. Odpoledne jsem si telefonovala s našimi a Kajkou a šla běhat. Můj plán, že se budu učit opět nevyšel...😃 |
Categories
All
Archives
April 2017
↓New video!↓ |