Ahoj! :) Nepsala jsem tu už měsíce. Nadšení z léta mě opustilo a přišlo plno jiných koníčků a povinností. Ale i přes to, mi to psaní začalo v poslední době chybět. Byla by škoda nezapsat sem zatím tu nejlepší cestu mého života! A proto se do toho pouštím teď. Na Vánoce jsme se s rodiči a nejlepší kamarádkou Kajkou rozhodli letět za mým bráchou a jeho přítelkyni až na druhou stranu světa. Tento výlet jsme začali plánovat už víc jak půl roku dopředu. Na Zélandu jsme chtěli cestovat autem a chodit na treky. Začali jsme v Christchurch a vydali se směrem na Tekapo. Cestou jsme toho chtěli vidět hodně, tak jsme jen doufali, že to všechno stihneme. Treky je třeba rezervovat a často bývají už vyprodané několik měsíců předem. My chtěli na Milfordsound track, který je jeden z nejznámnějších, ale první volné místo bylo až někdy v únoru. Proto je třeba všechno opravdu s předstihem zarezervovat. Nakonec jsme šli Routeburn track a Kepler track. Výlet začal cestou na letiště Václava Havla v Praze. Od tamtudy jsme letěli až kolem šesté večer do Soulu. Letěli jsme s Korean Air a let trval kolem 9 hodin. Byl příjemný, ale ke konci se už táhl. Nejhorší představa byla, že pak nás čekal ještě jeden delší. V letadle jsme si dali nějaké typické korejské jídlo a no...v danou chvíli, kdy jsme ho jedli, bylo dobré, ale teď už na něj moc rádi nevzpomínáme. V Soulu jsme přistáli ve 12 dopoledne jejich času (+8 hodin k našemu). Další let do Aucklandu byl až v pět. Prošli jsme kontrolou a vydali se halou hledat něco k jídlu. Hledali jsme víc jak tři čtvrtě hodiny. Nikde nic nebylo, jen samé kabelky a kosmetika. Nakonec jsme ale našli část letiště s jídlem a zašli na něco dobrého. U našeho gateu jsme si dali i čaj a šli na chvíli spát na sedačky. Náš druhý let začal s velkou únavou a my v letadle krátce po startu, kdy jsme viděli krásný západ slunce, usnuli. Protože jsme opět letěli s Korean Air, tak všechno bylo podobné. Jen letadlo bylo možná o trochu horší než to první. Po příletu do Aucklandu jsme prošli několika kontrolami. Nesměli jsme převážet žádné ovoce, mléčné výrobky, med nebo salámy. Jakmile jsme se přes to všechno dostali, šli jsme si vyzvednout letenky do Christchurch. Kajka by nebyla ona, kdyby se ji hned po pár vteřinách neroztrhla :D Naštěstí ji pán u obsluhy vytiskl novou. Na letišti jsme měli celkem dost času a tak jsme si koupili novou SIM kartu (od společnosti Sparks) do mobilu, aby jsme si mohli telefonovat s bráchou, který ji má taky. Potom jsme se vydali najít náš gate. Prošli jsme celou halou a vyjeli i do druhého patra, ale náš gate na vnitrostátní let jsme nenašli. Nakonec nám paní řekla, že musíme do druhé budovy, která je vzdálena asi 5 minut chůze. Přišli jsme tam a počkali až začnou pouštět do letadla. Tak malé letadlo byl najednou nezvyk, ale let trval jen hodinku. Po přistání jsme si šli vyzvednout auto u Europcar, které jsme měli rezervované. Všechno proběhlo v klidu až na to, že jsme zapomněli vyřídit mezinárodní řidičák. Museli jsme si ho tedy koupit až tam. Autem jsme pak kousek přejeli do motelu, kde jsme zůstali jednu noc. K večeru jsme šli do botanické zahrady v Christchurch. Vstup je zdarma a je to opravdu hezké. Plno malých pěšinek mezi vysokými stromy a jezírky. Uprostřed mají keře z růží různých barev.
0 Comments
Leave a Reply. |
Categories
All
Archives
April 2017
↓New video!↓ |