Ahoj!
Poslední dobou toho bylo strašně moc. Mám trénink každý den po škole. Většinou trvá 1,5-2 hodiny. Je to těžší a těžší. Běháme strašně moc a naplno. Náš coach byl ještě k tomu poslední dobou nějak naštvaný a měl pořád dlouhé proslovy o tom, jak se nesnažíme. To se ale v posledním týdnu změnilo a byl úplně v pohodě. :) Měla jsem svůj první meet v úterý 13.9. Bylo to hned kousek od školy. Ještě den předtím, jsem si musela jet koupit černé kraťasy, které máme všechny, aby jsme ladily. Řekli mi to tedy dost brzo. :D Jediné černé kraťasy v obchodě měly na krajích malé reflexní proužky. Na závodech mi řekli, že je nemůžu mít kvůli těm proužkům, takže jsem si je koupila úplně na nic. Naštěstí jsem dostala černé kraťasy od coache. :D Běželo se 5 km (to se běží vždy) na golfovém hřišti. Když jsme přijeli, tak jsme si šly s holkama projít trať. Na zemi byly 3 barevné čáry, každá míle měla jinou barvu. Nejdříve jsme myslím běžely po bílé, pak žluté a nakonec modré. Půlku trati jsme si prošly a zbytek běžely na rozklus. Tenhle meet byl dual meet, takže jsme běžely jen proti jednomu dalšímu týmu. Bylo to celkem drsné. V půlce jsem už moc nemohla, ale nakonec jsem to doběhla celkem solidně na to, že to byl první meet. Holky z druhého týmu byly fakt dost dobré. Prohráli jsme o hodně. Byla jsem 11. celkově a 2. z našeho týmu. Další meet byl MSU Spartan Invitational. Invitationals jsou velké meety, kde je plno škol. Tenhle byl na golfovém hřišti u Michigan State University. Bylo to obrovské! Tisíce lidí. Byli jsme tam už dopoledne, aby jsme viděli jak běží lidi z vysoké školy. Byl pátek, takže jsme se ve škole ulily ze 4 hodin. :D Po prvním meetu jsem se dostala do varsity týmu, takže jsem s dalšími šesti holkami z týmu běžela později než zbytek. Už celý den před závodem jsem se cítila unavená. Začali jsme běžet a první míle byla dost rychlá. Nemohla jsem ale uvěřit, že máme teprve míli. Byla jsem úplně mrtvá a začalo mě strašně bolet břicho. Celou další míle jsem uvažovala nad tím, že asi fakt zastavím. Když jsem měla poslední míli do cíle, byla jsem rozhodnutá na sto procent, že to vzdávám. Nakonec to ale nešlo a v utrpení jsem doběhla. V životě mi nebylo hůř. Padla jsem na zem a strašně se mi točila hlava. Kdyby mě Cephia nepřišla zvednout, tak tam asi usnu. Strašně mi pomohla. Byla jsem za to vděčná, protože mi bylo fakt hrozně. Holky v týmu jsou všechny moc fajn. Vidím je každý den, takže je znám ze školy nejvíce. Měly jsme i jednou společnou večeři před závodem a nebo jsem s nimi byla na fotbalovém zápase. :) Na MSU invitational jsem jinak doběhla v čase 21:56 114. z 280. :D Další závod byl opět úterní dual meet. Víkend předtím jsem měla volný, takže jsem byla naštěstí celkem odpočinutá. I tak jsem rozhodně nechtěla zažít to co v pátek. Opět jsme si šly projít trať. Tentokrát byla na zemi jen jedna bílá čára. Běžely jsme dva okruhy tak různě po trávě kolem hřiště, školy a nějakého parku. Začala jsem tentokrát pomaleji. To se mi vyplatilo. I když jsem v půlce zase cítila, že už nemůžu, bylo mi líp. Doběhla jsem 4. a měla svůj nejlepší čas 21:39. Poslední závod, který jsem teď měla byl Jackson HS Varsity Invitational. To byl zase větší závod, kde bylo kolem 25 škol. Bylo to tentokrát v sobotu 25.9. Jelo nás jen sedm (varsity tým). Všechny jsme jely v jednom autě s coachem. Byla to sranda. Když jsme přijely, šly jsme si zase částečně projít a proběhnout trať. Běžely jsme větší část po louce a třikrát se tam vybíhal kopec. Byl to zatím asi nejvíce kopcovitý terén podle mě. Musím popravdě říct, že při každém závodu umírám. :D Snažím se běžet naplno. Myslím, že nikdy v životě jsem neběhala víc jak teď. Poslední dobou jsem se při běhání cítila dost unaveně. Přeci jen jsem nikdy nechodila běhat 5-6 týdně. První týdny na tréninku byly parádní, ale teď na mě dolehla únava. V tomhle závodě jsem měla pocit, že už nemůžu tak po 500m. :D První míle je pro mě pokaždé nekonečná a když ji uběhnu nemůžu nikdy uvěřit, že mám před sebou ještě víc jak dvě. :D Celkem se divím, že jsem to vždycky dotáhla až do cíle. Ale i tak mě to strašně baví. Dost rychle zapomenu na ten pocit "už nemůžu" a těším se na další trénink a meet. :) No každopádně tam byly ty kopce a pořád se to různě točilo, takže jsem se nemohla dočkat cílové čáry. Poslední osmistovka je vždycky dost zvláštní. Řeknu si, že už je to přeci jenom 800m, ale je to nekonečných 800m a ještě k tomu se snažím nezpomalit, protože už chci být fakt v cíli co nejrychleji, ať můžu zastavit. :D Brala jsem tento meet jako docela propadák, protože jsem doběhla dost vyčerpaná na 92. místě ze 160. Nakonec jsem ale zjistila, že jsem si zlepšila čas na 21:14, takže jsem ráda. :) Další meet budeme mít opět v úterý na stejném místě jako byl první meet. Z fotek z Jaksonu se mi nejvíce líbila tato momentka. :)
0 Comments
Leave a Reply. |
Categories
All
Archives
April 2017
↓New video!↓ |