Náš druhý velký trek na Zélandu! Kepler track jsme šli hned druhý den po Štědrém dnu. Přijeli jsme autem na parkoviště u jezera a vydali se příjemnou lesní pěšinkou. Cestička vedla stále kolem jezera a přes pár kempů. Nakonec jsme došli pod úpatí kopce, kde na nás čekalo dlouhé a náročné stoupání až na hřeben hor. Cedule kolem stezky ukazovaly neuvěřitelný počet hodin, kdy máme dorazit k chatě. Naštěstí byly údaje dost přehnané a já s Kajkou jsme to zvládly v polovičním čase. Cesta nebyla tolik náročná také díky tomu, že byla celou dobu ve stínu stromů. Po nekonečném množství zatáček jsme přestaly stoupat a spatřily jsme neuvěřitelný výhled na jezera, domy a krajinu hluboko pod námi. K chatě nám už chyběl jen malý kousek po hřebenu. Když jsme k ní došly, byla jsem nadšená. Výhled zevnitř byl ten nejkrásnější vůbec. Velkými skleněnými okny jsme se všichni večer dívali na západ slunce nad jezerem. Kousek od chaty se nacházela také malá jeskyňka, do které se dalo podívat. Byla to příjemná večerní procházka vysokou trávou. Do jeskyně jsme šli s čelovkami, ale nebylo tam toho moc k vidění. Druhý den byl nejkrásnějším dnem celého treku. Ráno jsme vycházeli dost pozdě - nikomu se nechtělo vstávat. V té samé chvíli přilétal k chatě vrtulník s turisty, kteří zřejmě nechtěli absolvovat výstup předešlého dne. Naše túra začala opět do kopce. Po pár kilometrech jsme odbočili na krátký boční trek, který vedl na nejvyšší místo. Odtud jsme dostali opět výhled na jezero a vše kolem. Od této chvíle ale stoupání téměř končilo! Šli jsme po hřebenu, a kam jsme dohlédli, jsme viděli malou cestičku, po které se šlo. V té chvíli jsem si opět připadala jak ve Středozemí. Po zbytek dne jsme si užívali krásný výhled a sluníčko. Na počasí jsme měli opravdu štěstí. Ačkoli byla trasa po většinu dne příjemná, byla také dost dlouhá. A ta nejhorší část nás teprve čekala na konci. Vše co jsme vystoupali, jsme teď museli zase sestoupat. A to na dost krátké vzdálenosti, takže to byl prudký sestup a já jsem v tu chvíli myslela jen na to, jak oproti tomu bylo včerejší stoupání opravdu jednoduché. Za každou zatáčkou jsem doufala, že už bude konec. Nakonec jsem se přeci dočkala a došli jsme k další chatě. Kousek od ní byla řeka, kde jsme se šli ochladit po horkém dnu. Večer tady byl dost zajímavý a vtipný. Najednou přiletělo spoustu papoušků, kteří si sedli na střechu a řvali. Prý takhle přilétali každý den. To stejné udělali brzo ráno, což už nebylo tak super. Spali jsme v horním patře chaty. Najednou se probudím a slyším strašné rány. To tito, předtím roztomilí, papoušci běhali po střeše a u toho strašně řvali. Sem tam se na nás koukli oknem a zase odběhli pryč. Trek měl původně trvat 4 dny, ale my se rozhodli spojit poslední dva do jednoho. Z toho důvodu jsme vyšli brzy ráno. Začali jsme příjemně po rovince, která vedla mezi stromy porostlými lišejníky a kapradinami většími než my. Věděli jsme, že máme před sebou spoustu kilometrů a žádné stoupání, ale i tak to byl nejhorší den treku. Cesta byla nekonečná a nezajímavá. Pořád jen stromy kolem nás. Rychlejším tempem jsme po několika hodinách došli k chatě, kde jsme měli původně zůstat. Tam jsme udělali menší pauzu a zase se vydali na cestu. Po nekonečných kilometrech jsme konečně dorazili na parkoviště! To ale nebylo to, kde jsme si nechali auto, a tak další dva členové museli pokračovat dalších 10km pro auto. Každopádně výhledy druhého dne treku za tu všechnu námahu stály!
0 Comments
Leave a Reply. |
Categories
All
Archives
April 2017
↓New video!↓ |