Ahoj, ahoj! Tenhle článek je docela po dlouhé době. Poslední měsíc byl snad ten nejhektičtější, což je ale dobře. S tím, jak se exchange blíží ke konci a zároveň také konec školního roku, je to toho opravdu moc. Já si to tady ale užívám co to jde, protože už mi zbývají jen 2 týdny v Americe! Takže co se vlastně stalo od posledního článku shrnujícího můj týden? Samozřejmě spousta tracku, haha. Moje sezóna už skončila a já musím říct, že jsem na jednu stranu ráda, protože jsem byla z toho už dost unavená, ale zároveň je mi to líto. Všichni mi budou chybět a po pár dnech i to trénování. Měli jsme dual meet v Brightonu. Ten den byla strašná zima a pršelo. Chtěla jsem být kdekoliv, jen ne na těch závodech. Ten stejný týden byl ještě velký invitational, ale tam jsem nejela, protože to bylo těsně před Chicagem. O Chicagu jsem Vám už napsala minule. Skvělý výlet, na který ráda vzpomínám. Po Chicagu toho bylo neskutečně moc. Hned druhý den po příjezdu jsem měla opět track meet, tentokrát to byl poslední home meet proti Hartlandu. Byla jsem ráda, že mě coach nechal běžet, i když jsem nebyla den předtím na tréninku. Ten den jsem ještě k tomu běžela míli i dvě míle. Byl to ale super meet. S holkama jsme se pořád smály a užívaly si to. Ve čtvrtek 11.5. byla Senior Honors Night. Je to formální událost, na které seniors získají stříbrné nebo zlaté stužky, které pak mají kolem krku na graduaci. Dostávají je za určité GPA, které je vypočítané z jejich známek. Nevím úplně přesně, co to je a jak se to počítá, ale čím větší, tím lepší. S vysokým GPA se můžete dostat na dobrou universitu. Zlatá stužka je lepší než stříbrná a dostanete ji za GPA nad 3.5. Také se tam oznamují stipendia a speciální ocenění. Vypadalo to tak, že se chodilo k pódiu v abecedním pořadí. Vždycky řekli jméno studenta, jakou stužku dostal a pokud měl nějaké ocenění, šel na universitu anebo dostal stipendia, řekli i to. Celý večer trval přes dvě hodiny, takže jsem už ke konci skoro usínala. Domů mě vzala Huyen. Normálně nás k domu sledovalo nějaké auto, což jsem zjistila, až když jsem vystupovala. Nějaký chlap po mně začal křičet, že jsme ho málem srazily. O ničem jsem tedy nevěděla a taky jsem byla pěkně zmatená. Asi to na mě viděl a nakonec naštěstí odjel. V sobotu 13.5. jsme měli z tracku conference meet. Byl to zatím největší meet, co jsme měli. Já musela jet už v 6:30 ráno s trenérem, protože bych se tam jinak neměla, jak dostat. Celý den jsem tam čekala na můj závod, který byl kolem třetí odpoledne. Ze začátku jsem tam usnula na zemi a spálila si obličej...skvělý. 😃 Holky se strašně smály. Ale musím říct, že jakmile přijeli ostatní, tak celý den utekl celkem rychle. Dokonce jsem si zlepšila čas na 2 míle na 13:06! Sice to není úplně nějaký skvělý čas, ale i tak jsem ráda. V pondělí a úterý jsem měla field trips. První byl s Video production třídou na místní vysokou školu. V úterý jsem jela z fyziky do Cedar Pointu v Ohio state! Je to velký zábavní park s horskými dráhami. Vyjížděli jsme v 6:30 od školy a cesta trvala asi 4 hodiny. V autobuse jsme dostali naši final exam. Něco jsem sice udělala, ale i tak mi dost chybělo. K tomu si vedle mě sedl nějaký kluk, který byl ale trochu weirdo. Pořád mi říkal něco o tom, jak se snaží založit tým na hraní počítačových her. 😃 V parku jsem byla s Nicole a Sophie z tracku a jejich kamarádkou. První jsme dodělávaly test. Holky byly ale z jiné třídy, takže také měly jiný test. Naštěstí jsem později potkala holky z mojí třídy a mohla to od nich opsat. Po odevzdání testu, jsme si šly užívat horských drah a jídla. Park byl opravdu obrovský! Nikdy jsem neviděla tak velké horské dráhy. Bylo to přesně jak z filmu. My jsme ale nešly na všechny atrakce. Já bych celkem i šla, ale ostatní nechtěli a sama jsem se bála. 😃 I tak to byl fajn den. Bylo krásné letní počasí, až jsem se spálila. Večer jsem byla neskutečně unavená a těšila se do postele. Dlouhá jízda autobusem se pak zdála nekonečná. Druhý den na tréninku jsme běželi na zmrzku do místního vyhlášeného místa, Ziggy's. Chodí tam snad celé město. Moc se jim ale nedivím, je to tam fakt hodně dobré! Popravdě poslední týden tracku byl dost lehký. Skoro vůbec jsme netrénovaly a trenéři byli nějací milejší. A to jsme měli v pátek největší závody Regionals. V každé disciplíně mohli být jen dva běžci z jedné školy. Vyjížděli jsme už před dvanáctou od školy. Jak naschvál to byl jediný den, kdy pršelo a bylo kolem 10 stupňů. Celou dobu jsme s holkama strávily ve stanu pod dekami. Já opět zase čekala až do devíti večer, kdy jsem běžela dvě míle. Domů jsem přijela kolem půlnoci neskutečně unavená. Ale byly to jedny z nejlepších závodů! Kvůli čemu? Kvůli lidem v mém týmu. Došlo mi, jak dobře se v tom kolektivu cítím a že jsem si opravdu našla kamarády. Když se podívám zpět na můj první cross country závod, kdy jsem si stále občas připadala nejistá a měla pocit, že jsem tam občas sama, a teď na můj poslední trackový závod, kdy jsem si připadala tak jistě a byla neuvěřitelně šťastná. Je to neuvěřitelné. Jsem ráda za všechno, co jsem zažila a že jsem potkala tak skvělé lidi. 😊 To je tak nějak shrnutí toho nejdůležitějšího za posledních pár týdnů. Více toho zase napíšu v dalším článku. Tak zatím ahoj!
0 Comments
Leave a Reply. |
Categories
All
Archives
April 2017
↓New video!↓ |