Ahoj zase po týdnu! Tenhle byl snad nekonečný. Znáte to taky, že když je ten týden kratší, tak máte pocit, že snad nikdy neskončí a čekáte na víkend nekonečně dlouho?
V pondělí jsem myslím nic zvláštního nedělala. Byl to poslední den winter break. Začala jsem se připravovat do školy a šla jsem běhat. V úterý to znovu začalo. Ráno vstávat v 5.30 a jít na autobus. Být ve škole po skoro dvou týdnech bylo trochu divné. Vůbec se mi nic nechtělo dělat, ale naštěstí toho zas tak moc nebylo. Středa pokračovala v podobném duchu. Jen už to začalo být zase náročnější a všichni začínali plašit s finals a dávají nám study guides. Ve video production class teď děláme vlastní annoucements. Musíme tam mít vše jako například informace, rozhovor, vtipnou předpověď počasí a sporty. Natáčeli jsme ve studiu asi dva dny a byla to sranda a dost zajímavé. Teď už budeme asi hlavně editovat. Po škole jsem šla na trénink, kde to bylo fajn, protože jsem konečně viděla zase ostatní a ani jsem neumírala. Další den jsem konečně našla novou obědovou skupinu! Bože, jak já jsem ráda. Zeptala jsem se Kennedi z mojí US History class. Je moc milá. U stolu sedí další lidé, se kterými je sranda. Nemůžu z jejich rozhovorů. Jsem ráda, že nesedím už s těma dvěma holkama, které mě najednou z ničeho nic začaly ignorovat. Prostě ze dne na den mi neřekly skoro ani slovo. Když jsem se jich na něco zeptala, tak odpověděly jen ano nebo ne a ještě k tomu protočily oči. Celkem je asi štvalo, že pak s nimi sedím a že se jich slušně ptám, jak se mají. Tak jsem se trochu pobavila a zavalila je každý den miliónem otázek. Nikdo mi tady nelezl na nervy víc než ty dvě. Byly to strašné ignorantky. Po škole jsem šla opět na trénink, kde nám ale chyběl coach a tak moc lidí nepřišlo. To ale nevadilo. Mám to teď radši, když nás je míň. Více si povykládáme. Když jsem přijela domů, tak mi Dave oznámil, že odjíždí s Denise na víkend do Chicaga a že Sara a Anna budou u kamarádek. Takže to znamenalo, že tady budu celý víkend sama. Už dlouho jsme s holkama chtěly udělat sleepover a tak v pátek odpoledne přišla Naďa a Naziha. Bylo to boží! Točily jsme vtipné videa a pak jsme vařily. Měly jsme nudle a palačinky. Nebo spíš Naziha nám udělala palačinky. 😄 Potom jsme se rozhodly sledovat horror. Já horrory nesnáším, ale prý nás to sblíží. 😄 Viděla jsem asi jen půlku. Tu druhou jsem byla pod peřinou a měla zacpané uši. Naďa usnula a Naziha mi slibovala happy ending asi už po 20 minutách filmu. 😄 Potom jsme začaly koukat na angry birds, u kterých jsme všechny usnuly. Další den jsme vstaly asi v 7, protože Naziha měla driving test. Čekala na sestru, která přijela v 8 a tak jsme do té doby zase usnuly. Probudil nás zvonek, o kterém jsem si první myslela, že je ve snu. S Naďou jsme pak vstaly ještě později a dělaly snídani. Naziha pro nás opět přijela ve 12 (fakt řídila, zvládla test) a byly jsme zase bruslit! Kluziště je venku a možná to nebyl nejlepší nápad jít v -15°C. Vydržely jsme to asi ani ne půl hodiny. 😄 Zmrzlé jsme šly se všemi ostatními, co tam s námi byli, na market. Tam jsme si koupily jídlo a poseděly a jely domů. Naďa tady ještě zůstávala na další noc. Koukaly jsme na teen wolf a pak jsme se šly jakože učit. Já ale místo toho strávila asi hodinu s testem osobnosti.😄 Nakonec jsme večer koukaly na film a Naďa opět usnula po pěti minutách. V neděli jsme vstaly celkem pozdě a dělaly snídani. To bylo vtipné. Chtěly jsme vajíčka. Zeptala jsem se Nadi jestli chce míchaná a ona se na mě tak divně koukala a pak, že je chce. V půlce vaření, po tom, co z toho Naďa dělala omeletu a já michaná vajíčka jsme zjistily, že jsme si zase tak nerozuměly. To je tak, když se spolu baví dva exchange studenti. Byly jsme úplně mrtvé a tak jsme proležely celý den. Koukaly jsme znovu na film z večera a jedly. Do toho zabily spoustu času nic neděláním. Nakonec Naďa odjela asi ve 4. Rodina přijela krátce potom domů a tak jsme se přivítali a já dělala úkol do literatury a telefonovala. Měla jsem na tenhle víkend tolik úkolů a skoro nic jsem opět neudělala. Budu už muset začít. 😄 No a co znamená to magické číslo 144? V neděli to bylo přesně 144 dnů, co jsem odletěla z České republiky a také přesně za 144 dnů mám graduaci, která znamená konec exchange. Já jsem tímto dnem byla tedy přesně v polovině. Příjde mi, že to uteklo rychle, ale na druhou stranu mi příjde, že první den byl před strašně dlouhou dobou. Začínám se těšit na všechny doma víc a víc. Ale taky se mi nechce zpátky do toho "náročného" života plného povinností.😄
0 Comments
Leave a Reply. |
Categories
All
Archives
April 2017
↓New video!↓ |