emRáno jsme se probudili do chladného a oblačného dne. Zjistili jsme však, že trek je otevřen a tak jsme se nasnídali a čekali na autobus, který nás měl zavést až na začátek treku. Krajina kolem silnice byla krásná a úplně jiná než jakou jsme viděli doposud. V dálce byly zasněžené vrcholky kráterů a pod nimi sopečná krajina. Když jsme dojeli na místo, bylo jen něco málo pár stupňů nad nulou, vítr kolem 50 km/h, oblačno, mrholilo a nás čekalo 20km chůze. I tak byl začátek naší túry kouzelný. Nízké slunce prosvítalo mezi mraky a nám se naskytoval pohled na hory Mordoru, které byly ozdobeny těmi nejbarevnějšími duhami, díky kterým možná nepůsobily už tak strašidelně, ale za to zase o něco tajemněji. Do té doby, než se počasí se začínajícím stoupáním rapidně zhoršilo, jsem si tuhle záhadnou cestu užívala. Navlékli jsme pláštěnky, rukavice a vydali se po kamenité cestě vzhůru. Litovala jsme lidi, kteří šli pouze v kraťasech a tílku. I když jít na hory a ještě s očividně špatným počasím takhle oblečení je jen jejich hloupost. Po pár metrech našeho výstupu jsme už neviděli dále než pár metrů před sebe. Optimisticky jsem stále opakovala, že nad ty mraky vyjdeme a budeme mít krásný výhled. Mýlila jsem se. Hodně. Na hřebenu kráteru bylo ještě hůř. Vítr foukal neuvěřitelnou rychlostí a teplota určitě klesla pod nulu. Vulkán, který měl být tou nejkrásnější části treku, jsme ani náhodou nezáhledli. Naší hlavní prioritou se stalo odejít co nejdříve z vrcholu. A tak jsme uháněli a sestupovali po kamenech, které nám pod nohama ujížděly, co nejrychleji. Nakonec jsme se opět dostali dost nízko a s tím i z mraků, které nás už několik hodin obklopovaly. Najednou vysvitlo slunce a my opět viděli krajinu kolem. Pod námi se rozpínalo obrovské jezero. Když jsme procházeli cestičkou, pozvolna se začínalo oteplovat a my jsme spatřili výpary ze sopky. Na konec treku jsme došli s dost velkým předstihem, před příjezdem autobusu. Během čekání jsme se převlékli do kraťasů a triček, protože teploty nabyly opět letních hodnot a s těží se dalo uvěřit, že ještě před pár hodinami jsme mrzli. Co mě mrzelo bylo, že jsme neviděli ten slavný vulkán. Na druhou stranu, to co jsme spatřili na začátku a na konci cesty za to určitě stálo.
0 Comments
Leave a Reply. |
Categories
All
Archives
April 2017
↓New video!↓ |