Byla polovina února a já spěchala domů v začínající vánici. V tu dobu mi zavolal taťka s něčím, co by mě v tu chvíli ani nenapadlo. Mám host family! Běžela jsem co nejrychleji a už ve dveřích padla ta nejdůležitější otázka. Kam to vlastně pojedu? Do MICHIGANU! Tou dobou jsem už měla v mailu umístěnku a začala vyhledávat všechny informace. Napsala jsem poprvé rodině a postupem času zjistila, že máme spoustu společných koníčků. Všechno vypadalo parádně. Z místa jsem byla nadšená. Michigan byl jeden z těch států, kam jsem si říkala, že bych chtěla jet. Rodina byla sympatická a hodně ochotná. Dostala jsem kontakt na jejich neteř a bývalého exchange studenta, abych se mohla zeptat na co chci.
Postupně začalo plno vyřizování. Dodělat všechna očkování, přerušit studium, přihlásit se na pohovor na ambasádu, koupit letenky... Všechno to šlo hladce, až na to, že v červenci to byly už zhruba tři týdny, co mi naposledy napsala moje host family. Začínala jsem být nervózní. Psala jsem jim víckrát a potom už i na facebooku. Zprávy si zobrazovali, ale neodepisovali. Říkala jsem si, že je ale všechno v pohodě. Když přeci v jejich poslední zprávě psali, jak se na mě těší. No...nakonec všechno v pohodě nebylo. Na konci června mi oznámili, že budou žít od sebe a nemůžou si mě už vzít. Au. Nevěděla jsem co dělat. Popravdě jsem z toho byla hodně smutná. Bála jsem se, že už do Ameriky nepojedu. Agentura (AKV) nám však řekla, že se vše vyřeší. Že opět najdou novou rodinu, protože už je vše vyřízeno. To mě trochu povzbudilo. Dokonce jsem měla zůstat na úplně stejném místě. Ale i tak nezbývalo nic než zase čekat. Mezitím jsem zašla na ambasádu a vyřídila víza. Víc jak půlka těch lidí co tam byli, byli exchange studenti. :D Na ambasádě jsem jen odevzdala nějaké formuláře z online přihlášky a formuláře z agentury a pak šla na pohovor, který měl asi jen 3 otázky. Nechali si pas a ten potom za pár dnů dorazil i s vízem domů. Dny pořád ubíhaly a já začínala čím dál víc kontrolovat maily. Na začátku srpna i 10x denně. Bylo to už jak nějaká závislost. :D Nakonec mamka s taťkou odjeli na dovolenou, když mi jednoho dne zase volá taťka! :D Popravdě mě to zase vůbec nenapadlo. Seděla jsem si v klidu se psy na zahradě, když jsem se dozvěděla o nové rodině! A co víc. Opravdu zůstávám v Michiganu! Ale ne ve stejném městě a na stejné škole. Tahle nová škola začíná už v srpnu a tak se rychle řešila změna letu. Měl se posunout o 9 dnů dříve. Všechno jsme rychle schválili a já čekala na více informací o rodině. Čekala jsem zase několik dnů, takže moje závislost na mail se akorát zhoršila. :D Nakonec to konečně přišlo! Mám letět k čtyřčlenné rodině - rodiče a dvě malé holky. Jedná má 7 a druhá 11. Ta host mum (Denise) je zdravotní sestra a host dad (David) snad nějak kontroluje půdu nebo možná něco takového. Moc jsem nepochopila, co přesně dělá. Koníčky holek jsou golf (ten hraje celá rodina) a pak tanec/gymnastika a hrají na piano a cello. Já neumím ani zpívat. :D Bydlí v Grand Blanc, což je asi hodinu od Detroitu a 15 min od Flintu. Obě města patří mezi nejnebezpečnější města celých Států. Budu chodit na Grand Blanc High School, která bude asi pořádně velká. Myslím, že tam bude více jak 2500 studentů. Maskotem je rys. Zatím o ní moc nevím, protože mají nějaké nové a nepřehledné stránky. :D Zajímalo by mě, jestli budu senior. Rodině jsem hned napsala, ale moc neodepisovali. Nakonec mi host mum poslala žádost na facebooku a tak jsem ji opět zase psala. No a od té doby jsme si psali opravdu jen párkrát. To je věc, ze které mám trochu strach. Moc neodepisují. Většinou až po delší době a jsou to takové obecné věci. Třeba o nich moc nevím. Díky fb jsem se nakonec dozvěděla, že mají ještě jednu starší dceru, která je už ale na vysoké. Ale možná to odepisování beru až moc přehnaně. :D Když mi potom napsala, tak byla moc milá. :) Takže možná jen nemá opravdu čas. Tak uvidím jaké to bude, až tam přijedu. :) Zítra už letím! Nemůžu tomu uvěřit. Uteklo to strašně rychle. Balím se stylem 30 min denně už týden. Taťka jel ještě dneska kupovat větší příruční zavazadlo. Když mi 23kg nestačí ani na dvoutýdenní dovolenou natož na rok! :D Byl to boj. Musela jsem nakonec vyházet spoustu věcí. Ještě zítra sháním poslední dárky pro host family. Pro holky mám zatím plyšáka krtečka, knihu krtečka v angličtině, přívěšek želvičky a šátek. Potom mám pro všechny nějaké sladkosti (marlenka kuličky...). Dále vezu becherovku a nějaké krémy od české značky. Ještě bych chtěla koupit golfové míčky s nějakým českým potiskem. Tyhle poslední dny doma byly parádní! Tedy jak v čem. Byly smutné, protože jsem se se všemi loučila, ale bylo hezké, kolik lidí se se mnou rozloučilo. Dostala jsem plno dárků, které si beru s sebou. Všichni mi budou opravdu moc chybět. Nejhorší je, že mi zatím moc nedochází, že jedu na tak dlouho pryč. Jsem zvědavá, kdy to přijde. Rodiče vypadají taky smutní, tak doufám, že je to po časem přejde. :D Sice letím už zítra, ale do Michiganu přiletím až v sobotu. Zůstávám na 3 dny v New Yorku na soustředění s ICES! Moc se na to těším, protože tam budou ostatní exchange studenti. A ještě k tomu neletím sama. Poletí se mnou z Prahy další 2 exchange studenti ze stejné agentury. Jsem ráda, že na tu cestu nebudu sama. Kdyby se něco stalo, tak si poradíme. To je tak všechno, co se zatím odehrálo. Takže ahoj a mějte se hezky! Já se ozvu z USA. :)
0 Comments
Leave a Reply. |
Categories
All
Archives
April 2017
↓New video!↓ |