V pondělí a úterý jsem šla do školy a na tréninky, které byly náročné, ale už se mi běhá o hodně lépe. Dostali jsme známku z Gatsby esejí a mám B+, z čehož má fakt radost. Ve středu byl den smutku. Ve druhé hodině oznámili v rozhlasu, že umřel jeden z učitelů matematiky. Bylo to hrozné. Zbytek dne vypadal asi takto. Všichni učitelé brečeli. Děcka brečely. Nemluvilo se o ničem jiném. Byl to jeden z nejoblíbenějších učitelů na škole a všichni ho znali. Komentoval školní sportovní události. Ten den jsme se neučili už v žádné hodině. Místo matematiky jsme byli v auditoriu a koukali na film, protože poslali učitele matematiky domů. Smutek byl úplně všude. Nejhorší je, že dostal infarkt z ničeho nic během vyučování. Jeho třída zavolala záchranku. Takové smutné události nám připomenou, aby jsem blízkým lidem říkali, jak moc je máme rádi. Kdykoliv a kdekoliv. Nepotřebujeme k tomu narozeniny, Vánoce, Valentýn... Zrušili všechny aktivity po škole, a tak jsem šla s Naďou a Nazihou do Starbucks. Bylo celkem teplo, a tak jsme poprvé seděly venku. Ve čtvrtek se mi vůbec nechtělo do školy. Pořád tam byla smutná nálada, což na každého jistým způsobem dolehlo. Dokonce tam měli i psy na terapii, aby se žáci uklidnili. Popravdě si myslím, že kdyby o tom všichni učitelé tak moc nemluvili, tak by se ani tolik studentů necítilo tak špatně. Chápu, že byli zdrcení z toho, co se stalo, ale nikdy jsem nic takového neviděla. Nevím, jestli to bylo úplně nejlepší brečet celou hodinu před patnáctiletými děckami. Po škole jsem měla dvě hodiny čas před odjezdem na meet, který byl v University of Michigan. Naďa se mnou počkala a popovídaly jsme si. Na meet jsme tedy vyjížděli dost pozdě. Začínal v 6.30 večer a byl opět indoor. Bylo to tam ale strašně fajn. Dobrá atmosféra, s holkami jsme si povídaly a běžely jsme štafetu 4x800m. Domů jsme odjížděli v jedenáct a ke škole jsme dorazili po půlnoci. Nevěděla jsem, jestli jít v pátek do školy, ale nakonec jsem se rozhodla, že jo, protože byl stejně jen half day. Dobře jsem udělala. Už jsme skoro nic nedělali, a protože moc lidí nepřišlo, tak to bylo v každé hodině strašně fajn. Nejlepší byla matika, kde nám učitel hrál na kytaru a zpíval. Po skončení školy, jsme měly s holkama plán, že já a Ida pojedeme autobusem od Nadi k ní domů a Naziha přijede autem. Co se ale nestalo. Když jsem s Idou nastupovala do autobusu, zastavila nás řidička, že to není náš autobus a že musíme vystoupit. Tak jsme skoro ani neodmlouvaly a rychle běžely do autobusu od Idy, že to zkusíme tam. Jenže opět to stejné. Nechtěla mě do toho autobusu pustit. Začala jsem si vymýšlet příběh, že k ní musím, protože nemám doma rodiče a ani klíčen od domu. Nikam to ale nevedlo a zkrátka mi řekla, ať vypadnu z autobusu. Hádala jsem se s ní asi dvě minuty, a nakonec jsem odešla. Ida tam zůstala. Protože už bylo pozdě, všechny autobusy odjely a já zůstala u školy sama. Volala jsem Nazihu, ale nebrala mi to. Nakonec pro mě přijela od Idy mamka, která nás vzala k Nadi, kde už byla i Naziha. Nejdříve jsme udělaly k obědu míchaná vajíčka a koukaly na film. Naziha na chvíli odjela kvůli dobrovolné činnosti. Když byla zpátky, dělaly jsme palačinky. Naše klasika. Naďa k tomu dělá nějaký thajský krém, který je zelený a chutná jako kokos. Je to strašně dobré. K večeru jsme se vydaly do kina na Beauty and the Beast. Bylo to moc pěkné, jen tam bylo dost zpívaní, které mi přišlo zbytečné. Po filmu jsme hráli chvíli hry v takové malé herně a šly si sednout do Buffala. Objednaly jsme si sýrový talíř a povídaly si. Kolem 9.30 pm jsme jely domů. Byl to moc fajn den a nejlepší začátek spring break. V sobotu jsem nevěděla, co mám dělat. Holky jely s Denise nakupovat ještě předtím, než jsem se probudila. Taky jsem si chtěla odpočinout a neučit se. Byl krásný a slunný den, tak jsem si šla zaběhat. Konečně se cítím lépe. Doufám, že se dostanu i na pár tréninků během příštího týdne. Jinak ve čtvrtek odjíždíme do Chicaga, kam se strašně moc těším!!! 😍 V neděli jsme byli doma. Ráno jsme koukali na Arrival. Já už to viděla v kině, ale tenhle film je přesně jeden z těch, které musíte vidět víckrát. Celá myšlenka toho filmu se mi opravdu moc líbí. Je to zajímavé a tajemné sci-fi. Po dlouhé době jsem viděla film, nad kterým jsem uvažovala ještě dlouho po tom, co jsem se na něj dodívala. Odpoledne jsem si telefonovala s našimi a Kajkou a šla běhat. Můj plán, že se budu učit opět nevyšel...😃
0 Comments
Ahoj! Co se vlastně dělo poslední dobou? Asi to teď není moc jiné. Především škola, tréninky a závody. Na trénincích to bylo už lepší. Konečně jsme začali více běhat. Protože už bylo i hezčí počasí, vydali jsme se trénovat ven. Běháme na dráze anebo máme dlouhý běh do města. Tím, že jsou už i závody, máme některé tréninky lehčí. Ty těžké to ale bohatě vyrovnávají. 😃 Ve středu 22.3. jsem měla první meet! Byl ještě v indoor hale v Saginaw Valley State University. Vyjížděli jsme v 9.30 ráno od školy. Cesta byla dlouhá asi hodinu. Bylo fajn, že jsme teď měli více autobusů a každý mohl mít vlastní sedadlo. Po příjezdu nesmíme používat mobily až do doby, kdy budeme zase na cestě domů. Hala byla pěkná a veliká! Měli třistametrový ovál. To se jen tak nevidí. Uprostřed bylo hřiště na americký fotbal, kde jsme seděli a měli všechny věci. Na tomhle meetu bylo kolem 30 škol, takže tam bylo fakt dost lidí. Já měla po příjezdu dost času do svého závodu. Většinou jsem si s někým povídala anebo jsme se s holkami koukaly na závody. Potom už přišel čas se rozcvičit a závodit. Běžela jsem 800 m. Nesnáším tu trať, ale celkem se to dalo. Žádný skvělý čas to nebyl, ale i tak jsem byla celkem spokojená. Hlavně, že jsem to přežila. 😃 V pátek jsme měli v mojí hodině americké literatury Gatsby party. Knížku jsme celou dočetli a napsali o ní velkou esej. Na party jsme se oblékli ve stylu 1920 s, poslouchali jazz a jedli kupu jídla... Víkend jsme strávili celý den doma. K tomu pořád pršelo. Popravdě jsem neměla moc dobrou náladu. Zhoršila se mi alergie a taky mě bolí palec na noze. V neděli jsem byla už rozhodnutá, že půjdu k doktorovi. Když jsem to řekla rodině, tak mi začali dávat nejrůznější rady a nápady, takže jsem si tu návštěvu opět rozmyslela. Koupili jsme nový prací prášek a nesmím pít čaje a používat všechny krémy. Prý abychom zjistili, z čeho to mám. No tak uvidíme. 😊 Další článek bude brzy po tomhle. A protože máme spring break, tak pojedeme do Chicaga a konečně přijde něco zajímavějšího. 😊 Ahoj, ahoj!
Minulý týden v úterý mi začal track. Na sezónu jsem se už posledních pár dnů těšila. Bylo mi jasné, že začátky budou těžké, ale asi mi to úplně nedošlo až do toho prvního tréninku. Sešli jsme se v tělocvičně. Bylo tam tak třikrát víc holek než v cross country. Byla jsem ráda, že už některé znám. Být tam nová, tak se v tom úplně ztratím. Máme teď vlastní velkou šatnu. Ta je fakt hezká a každý má vlastní skříňku. Trénink začal nějakým tím proslovem od coachů a potom jsem šly trénovat. Běžely jsme míli rozklus a dělaly aktivní protažení, které nám v ten den zabralo asi hodinu. Další dny to pak už bylo na 20 minut. Po protažení přišla nejhorší část ze všeho – posilování. Udělaly jsem čtyřikrát 20 kliků, 20 sklapovaček, 20 angličáků a 20 výpadů. Bylo to dost rychlé a já už v posledním setu celkem umírala. 😃 Nakonec jsme šly běhat. Protože byla ještě zima běhaly jsme vevnitř. To se dalo celkem v pohodě. Ve středu jsem byla strašně unavená. Po škole bych šla nejraději spát. Ale to už nebylo možné. Teď už hezky každý den na trénink. Z běhání třikrát týdně se najednou stává běhání 5x – 6x týdně. Ale vím, že si časem nějak zase zvyknu. Ve středu to byla naštěstí celkem v pohodě, protože byl večer basketball a my jsme museli opustit tělocvičnu dříve. I tak jsme dělaly cviky na nohy, ze kterých mě bolí stehna ještě dnes. Na konci tréninku se mi úplně klepaly nohy. Znáte to, když máte pocit, že ono už to nemůže být horší a pak zjistíte, že jste se tedy velice mýlili? Jo, tak přesně to se stalo ve čtvrtek. Běžely jsme míli rozklus a potom dělaly aktiv k protažení. To je pohoda, začíná tak každý trénink. Jenže pak to přišlo. Opět posilování. Bylo to skoro to stejné akorát všechno 25krát a místo výpadů jsme skákaly panáky a zvedaly u toho stehna. Potom jsme my holky, které běháme dlouhé tratě, šly ven. Bylo už tepleji, ale zase jako jaro se to nazývat nedá. 😃 První jsme běžely 2 míle kolem školy a potom hned bez přestání 4 x cca 400 m s tím, že 200 m bylo lehce do kopce a 200 m zase klus lehce z kopce. Nakonec jsme běžely další míli na výklus. Byla jsem úplně strašně mrtvá. Udělaly jsme 400 cviků a běžely kolem 5 míli. I když jsem přes zimu běhala, tohle mě nějak dostalo. Doma jsem pomalu nesešla schody. 😃 V ten den jsme ve Video production točili dokument o exchange studentech. Dělali jsme proto rozhovor s ostatními exchange a točili krátká videa s vlajkami. Proto máme i plno fotek. Byla to vážně legrace, protože Pete je srandovní a pořád vtipkuje. Pokud dostanu to video, určitě ho sem nahraji. Musíte to vidět! 😃 V pátek jsme to vzali trochu víc zlehka. Začátek byl stejný, pak posilka a potom jsme běžely míli na čas. Šly jsme to běžet na dráhu ven a byl strašný protivítr. Celkem nepříjemné. O čase se radši nebudu ani zmiňovat. Dost jsem se přes zimu zhoršila, což jsem ale celkem čekala. Ne že by se to nestávalo každý rok. 😃 Na konci dne jsme běžely 2 míle výklus. Celkem jsme si dělaly srandu z coache, že si tady někdo plete cross country s trackem. Zatím to totiž vypadá, že jsme zpátky v cross country. V sobotu jsem se doslova celý den nepohnula. 😃 Stejně to bylo nemožné, i kdyby se mi chtělo. Schodům jsem se radši vyhýbala. Dopoledne přišla Trudy a Mike (přítel od Trudy), protože jsme ještě slavili narozeniny od Anny a Mika. Sara zdobila celý den čokoládový dort a my koukali na filmy. Já udělala dost věcí do školy. Začínám se, jakože učit do ČR. Zatím se ale o to spíš víc snažím, než abych se vážně učila. 😃 Večer jsme měli velkou večeři, kterou dělala Denise a Dave. Měli jsme fajitas a ten dort. Bylo to fakt úplně dobré. Trudy s Mikem odjeli večer. V neděli jsem pokračovala ve své snaze o učení. Taky jsem šla už ale běhat, protože jsem se z toho nicnedělání cítila špatně. 😃 K tomu jsem si v ten den volala zase s dost lidmi z domu. 😊 Tohle byl můj první týden tracku. Myslím, že to časem bude lepší a že si zase zvyknu. Brzy už začínají meety, na které jsem dost zvědavá. 😊 Ahoj, zase nestíhám, a tak je tenhle článek za předminulý týden. V pondělí jsem šla na trénink a moc se toho jinak nedělo. V úterý jsem byla s Naďou a Nazihou venku. Koupily jsme si sushi a šly jsme do Dawn doughnuts. Holky si koupily koblihy a já kafe. Ve středu ve třetí hodině vypadla asi na vteřinu elektřina. Od té doby to pak vypadávalo dost často až jsme nakonec byli bez proudu. V páté hodině oznámili, že kvůli toho můžeme jít domů. Některé třídy totiž nemají okna, a tak tam byla dost tma. Taky ve všech třídách používají projektory a chrombooky, takže jsme se neměli z čeho učit. Přišla jsem domů, udělala si čaj a začala jsem dělat úkoly na další den. Jenže se mi v tu dobu zase zhoršila alergie, a tak jsem si vzala prášek, který mě uspal na další dvě hodiny. 😃 No moc jsem toho učení nezvládla. Večer k tomu vypadl proud i v našem sousedství. Naštěstí máme generátor, a tak jsme nemuseli být bez elektřiny. Večer jsem doufala, že to nepůjde i druhý den a zruší školu. 😃 Byla jsem fakt unavená. (I když za to pořád asi mohly ty prášky.) Ráno jsem se probudila a hned skontrovala webovky školy. Nic tam nebylo, sakra. Šla jsem se tedy připravit do koupelny. Když jsem přišla, znovu jsem se koukla na stránky. Zase nic. Tomu se říká naděje. 😃 A přísahám, že asi za 10 sekund jsem dostala snap od Nicole, která se radovala, že vážně není škola. Tak jsem se do třetice koukla a vážně to tak bylo! Byla jsem fakt ráda a šla spát. V ten den jsem dělala věci do školy a psala maily. Večer jsme dostali hovor, že škola není i další den. V tu dobu už měli všichni sousedé generátory. Bylo to dost hlučné. Večer jsem myslela, že se zblázním. V pátek jsem si tedy zase užívala volného dne. Elektřinu nakonec spustili odpoledne, ale do školy se už nešlo. Taky mi přišel formulář DS2019, takže jsem mohla další den do Kanady. Odpoledne přijela Trudy a jely jsme spolu do obchodu a koupit dárek k narozeninám pro Annu. Večer jsme šly všechny holky na večeři do Panera Bread. Je to nejlepší místo, kde můžete jít. Je to něco jako fast food, ale mají tam polívky, saláty a sandwiche. Po jídle jsme ještě jely na froyo. Což je hned další skvělé místo. 😃 V sobotu jsme jeli do Kanady do trampolínového parku. Měli jsme se tam setkat s babičkou a dědou od holek. Bylo to hned kousek za hranicemi. Tentokrát jsem nezapomněla formulář, a tak cesta proběhla bez problému. Na trampolínách to bylo super. K tomu jsme šli na go carts a hrát minigolf. Bylo to fajn, jen mě štvala zase ta alergie. (Už si začínám ale zvykat 😃) K večeru jsme jeli do čínského bufetu na večeři. Bylo tam fakt dobré jídlo a já jsem snědla kupu sushi. (Už to tady pomalu začíná vypadat jako blog o jídle 😃). V neděli jsem byla celý den doma a udělala pár věcí do školy. Večer jsem šla s holkama do kina a na froyo. Měly jsme jít na Logan, ale protože nikdo jiný neviděl žádný z předchozích dílu, tak jsme to zrušily. Nakonec jsme se rozhodly pro La La Land. Je to vážně dobré. Dost se mi to líbilo, i když normálně muzikály moc nemusím. Z kina mě domů bral host taťka od Idy. Jeli jsme první odvést Martu (je z naší agentury) k ní domů. Potom jsme se ještě stavovali ve Walmartu. Tam jsme s Idou dělaly úplně strašné blbosti. Bylo už asi 22.30 a skoro nikdo tam nebyl. Domu jsem přijela po jedenáctá a byla jsem úplně strašně unavená. 😃 Ahoj, tohle je článek k minulému týdnu. V pondělí, středu a čtvrtek jsem šla na trénink. Ale popravdě jsme moc s holkami netrénovaly. Měly jsme dva týdny, kdy jsme si mohly dělat co chceme. Takže to dopadlo spíš nic neděláním. 😃 Do toho jsem měla problém s palcem na noze a nemohla jsem skoro ani chodit. Aby toho nebylo pak málo, dostala jsem alergii, která je horší a horší. Teď když píši tenhle článek, mám ji už přes týden. Asi se brzy zblázním. Neustále mě všechno svědí. Vůbec netuším, na co ta alergie hlavně je. V úterý po škole jsme šly s holkami do Taboon. Naše nejoblíbenější středozemní restaurace. Tentokrát šla s námi i Ida. Tak moc jsem se už dlouho nenasmála (až na to minulé kino 😃). Úplně dlouho jsme si vybíraly jídlo, i když si pokaždé objednáme to stejné. Tentokrát jsme k tomu měly i fajitas. Ida nedostala šanci cokoli vybrat, protože my už jsme měly prostě naši klasiku. Došlo nám to až jak jsme si objednaly, že jsme se ji tak trochu nezeptaly. 😃 Během vybírání jsme poslaly číšníka asi třikrát pryč, že ještě nevíme, co chceme. Potom jsem se hádala s Nazihou, že salát není ke kuřeti, že si ho musíme objednat navíc. Zeptaly jsme se číšníka. Nakonec měla pravdu ona. Salát byl ke kuřeti. To kuře si vždy objednáme v barbecue omáčce, jinak to není ono. V tom zmatku jsme na tu barbecue omáčku zapomněly a kuře nám přinesli bez ní. To jsme ale nechtěly, a tak jsme vyslaly Naďu, aby zašla aspoň pro malé omáčky. Když nám je kuchař donesl, řekly jsme mu, že jsme si totiž zapomněly objednat už to kuře v omáčce. On nám na to řekl, že nám to může připravit znovu. Hurá! Vše bylo nakonec tak, jak jsme plánovaly. Měly jsme tam ale za celou dobu ještě spoustu trapasů. Musela jsem popsat naše "problémky". Neustále jsme se na něco ptaly anebo nám pořád nosili ten dobrý chléb. Naziha jich pokaždé sbalí spoustu na doma. 😃 Když pro mě přijel Dave, první, na co se zeptal bylo, jestli mám hlad. To jsem fakt neměla. I tak jsem jela s rodinou do restaurace, kde jsem si ale už nic neobjednala. Protože bylo fat Tuesday, ségry chtěly paczki. Polské koblihy, které jsou strašně sladké. V pátek jsem šla opět s Naďou a Nazihou do Starbucks, protože tam měli akci na mochaccino 1+1 zdarma. V sobotu byl ples Sadies! Strašně jsem se na něj těšila. Dopoledne jsem nic moc neudělala, i když jsem toho měla plno v plánu. Potom jsem se začala připravovat. Kolem 2.30pm přišla Ida a Naďa. Ve 4 jsme měly být u Nicole doma na fotky. Moc jsme nestíhaly, protože se klasicky čekalo na mě. 😃 Nakonec jsme tam přijely tak akorát. Nafotily jsme milión fotek a málem zmrzly. Potom nás Nicole vezla do restaurace, kde jsme měly potkat ostatní. Když jsme tam přijely, Olivia nám zavolala, že čekaní na sezení je 2 hodiny! Takže jsme volaly ostatním a hledaly řešení. Popravdě atmosféra mezi holkami byla trochu napjatá. Poslední dobou vztahy v týmu nejsou nejlepší. Když jsme vybraly nové místo, Nicole chtěla nastartovat, ale nešlo to. Auto vydávalo divné zvuky. Naštěstí na nás Olivia počkala a vzala nás do jejího auta. Nicole nechala její auto na parkovišti. Přijely jsme poprvé do špatné restaurace a nemohly jsme najít zbytek. Když jsme jim volaly, řekli nám, že je to přes cestu. Takže jsme jely tam. Spletly jsme si dveře a koukala na nás spousta starších lidí hrajících kulečník. Muselo to vypadat vtipně, jak skupinka holek v šatech a podpatcích najednou otevřela dveře. Nakonec jsme našly správné místo. V restauraci se mi to líbilo. Dost jsme si povídaly, ale i tak to bylo pořád dost roztržené na dvě skupiny. To mi bylo trochu líto. Po večeři jsme jely na ples. To byla tak trochu tragédie, ale já jsem to brala s humorem. Hudba byla fakt děsná. DJ byl student a každá písnička byla doslova stejná. Nedalo se na to tančit. Taky nepřišlo moc lidí. I tak jsme tančili a zůstali až do konce. Potom pro nás přijel od Nadi taťka. Jeli jsme ještě na zmrzlinu a k Nadě na noc. Druhý den jsme s Naďou a Idou jely nakupovat. To byl celý týden. Ples sám o sobě byl o ničem, ale já jsem si to užila s kamarády. Nakonec to bylo dost vtipné. Pořád jsme vtipkovaly o všem, co šlo špatně. Nakonec jsme si řekly, že si to budeme aspoň pamatovat. 😃 |
Categories
All
Archives
April 2017
↓New video!↓ |